2.10.2015
Den D, co se týká přesunu. Vlakové nádraží v Soulu je obrovské, ale vše je také v angličtině, takže není problém se zde orientovat.
Beru vlak do Daegu a za nějaké 4 hodiny vystupuji. Zde mám celkem potíž se zorientovat – před vlakáčem je vše rozestavěné. Tak tam stojím s A4, kterou točím dokola, až ke mě přistoupí pán a zeptá se, zda může pomoc. Paráda. 🙂 Vysvětlím mu, kam mám namířeno, takže mě po chvilce nasměruje a já vyrážím na autobusák. Na busu u přepážky ukážu lísteček s korejskou větou, že chci tam a tam, atd. Pak šéfuji čas odjezdu a opět se najde milá duše, která mi pomůže. Po zakoupení lístku a zjištění času odjezdu jsem měl zavolat na farmu. Zní to jako triviální věc, ale zde byl jeden mini detail. Majitelka farmy mluví pouze korejsky a já pro změnu pouze anglicky. 🙂 Takže jsem zavolal a řekl jsem: Autobus, odjezd 3:30. A ona na to: „Okey,okey, okey.“ 🙂 Díky jízdence, kde jsou napsané i km, odhaduji, že cesta bude trvat cca 1,5 h. Kolem toho času již pečlivě sleduji okolí a když autobus najednou zastaví v nějaké mini vesnici, tak i s lístkem vystartuji k řidiči a říkám: „Bullo, Bullo?“ Řidič na mě kýve, že ne a já se vracím. Po chvilce bus opět přibržďuje, a tak již skoro stojím a čekám na signál. A řidič na mě mává rukou, co vypadá, že si mám sednout. Tak si sednu a řidič opět mává, úplně stejně, jen energičtěji a rychleji. Zmateně na střídačku vstávám a sedám, až řidič mává o 106, že teda vyrazím k němu. 🙂 A řidič na mě: „Bullo.“ Popadnu bágly, poděkuji a vyskakuji uprostřed nějaké mini vesničky a čekám, co bude.
Za chvilku přijede auto a já poznávám majitelku farmy za volantem. V autě sedí další dva pracanti z farmy – Cindy ze Singaporu a týpek, jehož jméno jsem nepochytil, z Hong-Kongu. Večer mě čekala parádní domácí korejská večeře.
3.10.2015
Ráno po snídani třídíme jablka, budou se odvážet do moštárny. Kolem poledne se všichni zapojíme do přípravy oběda a opět výborné jídlo – domácí strava je domácí strava. 🙂 Odpoledne jsme trhali maličké jablka, tak mám první možnost si farmu pořádně prohlédnout a je celkem slušně velká. Jedná se hlavně o borůvkovou farmu – sezóna pro borůvky je už za námi, ale mají zde i „pár“ jabloní. Takže pojďme si ji projít. 🙂
A tady spím na vyhřívané podlaze. 🙂
Během přípravy večeře zjistíme, že nám něco chybí, a tak všichni vyrazíme do obchodu a při cestě vyzvedneme další 2 dobrovolníky – George a Dagmar z Holandska. Po večerním skypu s našima se připojím k ostatním a hrajeme karty.
4.10.2015
Je neděle, takže to znamená 2 věci – volno a kostel. 🙂 V 8:30 je odjezd a nejprve nás čeká něco jako soukromá mše – pouze pár dalších lidí se přidá. Po mši šéfová „doučuje“ jednoho mlaďocha a natlačí ho, ať se nám představí a řekne něco málo o sobě – samozřejmě v angličtině. Od 11 začíná oficiální mše, která končí ve 12 (pan domácí je dirigent kostelního sboru a šéfová je v 1. řadě), a následuje oběd pro všechny z kostela, kde nás samozřejmě taky natlačí. 🙂
Po obědě se rozloučíme se Cindy a týpkem z Honk-Kongu. Již během mše jsem si všiml, že v kostel je i aparatura pro celou kapelu, takže po obědě sledujeme mini „koncert“ kostelních hitů. A to tak sedím v 1. řadě, ať si ten „koncert“ užiju, poslouchám, a když se jen tak mimochodem otočím, tak zjistím, že kostel je opět plný a úderem 2 začíná další mše. Tak to vypadá, že to bude fakt dlouhý den. 🙂
Po mši vyrážíme domů a cca 1,5 h třídíme maličké jablka do krabic. Odpoledne dorazili známí z kostela, takže jsme dali ping-pong.
Večer pomáháme s vařením večeře pro 13 lidí, takže nás čeká mega jídlo.
Pak si dáme ping-pong a další hry – házení míčku a uhýbání, čutání – fakt těžké, atd.
5.10.2015
Ráno naložíme na auto všechny jablka, chokeberry a borůvky a fičíme do korejské „moštárny“. Tam strávíme skoro celý den – vidíme celý proces, jak se jablka umyjou, přelisují, sterilizují přes páru a balí do malých sáčků.
Během té doby jsme si zajeli na oběd do místní reštiky, kde se sedí postaru – hezky na zemi u malého stolu. Během balení jablečného džusu jsme tipovali, kolik bude sáčků – já tipnul 1750, George 1900 a Dagmar 2000 a 1. cena – nemusí mýt nádobí. Nakonec se těch sáčků zabalilo cca 1975, takže Dagmar s přehledem vyhrála. I šéfová se přidala a tipla 1910, kdy už bylo zabaleno kolem 1920 sáčků (nevšimla si čísla na mašině), takže to chtěla hned poupravit = druhá sázka, protože první sázku projela. 🙂 Po jablkách následovali Chokoberry, ale to již nebylo takové množství, takže za chvilku bylo hotovo. K večeru jsme dorazili na farmu a po večeři se pustili do borůvek, které byly přes den pořád zmrznuté. Nejprve jsme poumývali všechny možné mašiny a jelo se. Bohužel jsme ze startu nedostali z borůvek skoro žádnou šťávu, takže se muselo všechno předvařit. Ještě jsme laborovali s finálním filtrem, který byl tak jemný, že skrz prošla jen malá část šťávy. Nakonec jsme našli lepší filtr, a pak to již fičelo. I tak jsme končili kolem 11:30. Ale vše bylo zabaleno – cca 700 sáčků.
6.10.2015
Ráno jsme začali naše včerejší výtvory (sáčky s džusem) balit po 50 kusech do menších krabic. Po 10 jsme vyrazili do místní školy, kde probíhal sportovní den synátora. Mysleli jsme si, že to bude akce tak max. na 2 hodiny, ale nakonec se z toho vyklubal luxusní den. 🙂 Celý program byl v duchu zábavy dětí s rodiči a ostatními. Takže netrvalo dlouho a šéfová mě či nás natlačila do nějaké aktivity – byli tam závody v běhu či jsme se přidali do tance.
Byla zde i týmová soutěž mezi rodiči a v našem týmu byla šéfová a ta to měla pevně v rukou. Samozřejmě jsme dostali oběd ve školní jídelně či hroznové víno od ostatních. Nebyla šance odmítnout. Ke konci byla soutěž v přetahování lanem – děti i dospělí dohromady. Luxusní akce – nakonec náš tým vyhrál 2:1, ale bylo to těsné.
Po programu jsme si prošli nádhernou zahradu s kamenným barákem. Byl tam s námi pan farář, který uměl lehce anglicky, takže jsme se dozvěděli zajímavé věci.
Odpoledne jsme zakončili na představení pro děti – byli to mimové, ale fakt hodně dobří. Až si myslím, že si to ty děcka neuvědomovaly, jak je to vlastně těžké – týpek s kufrem, jojo, atd. Poslední mim si samozřejmě vybral George, ať to má šťávu. 🙂 Pak jsme čekali na šéfovou a nakonec z toho bylo čekaní cca 1,5 hodiny. Opět jsme se vsadili, jak dlouho budeme čekat a Dagmar opět vyhrála. Po večeři jsme nejprve dobalili všechny sáčky s džusem a parádní den zakončili ping-pongem.
7.10.2015
Dopoledne jsme vyklízeli starý přístřešek, protože se tam plánuje postavit nový. Takže jsme přesouvali staré krámy, atd. na jiné místo a vše uklízeli. Byla tam i hromada hlíny, která musela pryč, takže jsem s Dagmar přesazoval keře borůvek. George mezitím pomáhal panu domácímu a najatému borečkovi se stavbou menšího přístřešku na konci zahrady. Kolem 2 odpoledne jsme vyrazili na výlet. Paní šéfová měla nějaký mítink nedaleko národního parku Juwangsan, takže jsme ve 3 odpoledne stáli u vstupu do parku. Podle mapy jsme naplánovali trasu a vyrazili. Měli jsme cca 4 hodiny. Dali jsme si mini výšlap na horu Juwang (720 m.n.m) a kolečko dokončili kolem 2 vodopádů. Příroda luxusní a změna oproti posledním dnům.
Při cestě zpět na parkoviště se dovídám, ze šéfová přijede až v 8 večer, což znamenalo cca 1:15 h čekání. Vše bylo zavřené, a tak stojíme na parkovišti a kecáme. A tu najednou šéfová kolem 7 píše: „Co děláte a jedli jste?“. Takže jsme odepsali: „Čekáme a nejedli jsme.“ Do cca 15 minut je u nás a bere nás na školení, které začalo po mítinku. Nejprve akce Z na chodbě, kde je pro všechny nachystané občerstvení – různé druhy sušenek, pití, atd. Šéfová nejprve dá každému po jednom kusu, pak další, pak mi strčí do kapsy další 2 ks a já ze srandy otevřu batoh a ukazuji, ať mi to tam nahrne. A málem se i tak stalo. 🙂 Každý jsme nakonec dostali po cca 8 kusech = slušně jsme jim to tam vyžrali. 🙂 Šéfová nám ukazuje, že máme vše schovat a potichu půjdeme dovnitř. V momentě, jak vlezeme dovnitř, tak na nás všichni koukají a borka, co zrovna měla přednášku, oněměla. 🙂 Nakonec nás šéfová po domluvě uklidila do nějakého kanclu. 🙂 Tam jsme do sebe naládovali všechny ty sladkosti a bavili se, jak se šéfová před ničím nezastaví. 🙂 Fakt mazec – na pohodu natáhne 3 cizince na přednášku do místnosti velikosti 5×6 m. 🙂
8.10.2015
Dopoledne jsme začali obírat jablka, ale po nějakém čase jsme s Georgem byli odvoláni na stavbu velkého přístřešku.
A to vám byla teda stavba – doteď nechápu některé postupy měření. Díry vykopané od oka, něco nadbývalo, tak se to natvrdo uřezalo nebo nechalo, atd. 🙂 O půl čtvrté šéfová říká: „Ve 4 odpoledne jedeme na nákupy.“ Takže poslední půl hoďku jsme jeli, co to dalo – pan domácí byl pryč, takže najatý borec to chtěl zmáknout ještě s námi. Ve 4 v sestavě šéfová, její dcera a my fičíme do Daegu na nákupy. Mysleli jsme si, že jedeme nakoupit potraviny, atd. K našemu překvapení jsme zaparkovali v mega obchoďáku, kde jsou pouze hadry a boty. 🙂 Máme na 2 hodiny rozchod – co to znamenalo pro mě jako chlapa? Hodinku procházím jednotlivé patra a nakonec to zaparkuji v pohodlné sedačce a jsem na wifi. 🙂 Pak fičíme do dalšího obchoďáku, kde nakoupíme jídlo a dáme si večeři – mega pizzu a sushi. Cestu zpátky odřídí George, protože paní šéfová je unavena.
9.10.2015
Pokračujeme ve stavbě – nejdříve zabetonujeme základní konstrukci u velkého přístřešku, a pak se pustíme do stavby přístřešku mezi budovou kuchyně a barákem, kde spí dobrovolníci, co dělají na farmě (takže teď tam jsem já).
Do večera stihneme celou konstrukci i s deskami. Po večeři opět hrajeme ping-pong.
10.10.2015
Opět pokračujeme na stavbě přístřešků – již je jasné, že otrhávat jablka už nebudeme. 🙂 Dokončujeme vrchní patro desek a na ní začneme stavět střechu – pro nás překvápko, protože jsme si mysleli, že to je již střecha. 🙂
K večeru dokončujeme základní konstrukci střechy na velkém přístřešku. Jestli dobře čtete, tak máme rozdělané 3 přístřešky a skáčeme od jednoho k druhému. Večer dorazí nová holčina – Brenda z Hong-Kongu. Po večeři sedíme i s rodinou v kuchyni a soutěžíme. Sbírání hrachu pomocí hůlek na čas, odkrájení slupky od jablka na čas, páka mezi pány – pan domácí alias father, jak mu teď říkáme, je super silný (nemám šanci), ale porazím George.
Pak nás rodiče vyzvou v ping-pongu. George to zvedne ze židle a hned fičíme do herny. Samozřejmě prohrajeme. 🙂
Pak hraje Brenda a já proti Georgovi a Dagmar a vyhrajeme, takže George a Dagmar jdou na nádobí.
11.10.2015
Ráno klasika – je neděle, takže jdeme do kostela. George a Dagmar požádali, zda můžou dnešní kostel přeskočit. Nakonec se domluvilo, že půjdeme na ranní mši a po obědě pojedeme domů. I tak to bylo až po půl druhé. Dali jsme si odpolední čaj a kávu a usedli za noťasy a řešili, co budeme dělat dál, protože to tady utíká. V kostele mi father řekl, že s ním neuhraji víc jak 3 body v ping-pongu, tak jsme to odpoledne, jak se vrátili, zkusili a uhrál jsem 4 body! 🙂 Domluvili jsme se, že v 9 večer bude odveta. Na pohodu jsme si užívali volné odpoledne-večer a hlavně hráli pinec. Domácí odjeli pryč, takže jsme si sami vařili večeři. V 9 dorazili domácí a na řadu přišla odveta s father. Tentokrát jsem uhrál 6 bodů!
Pak jsme hráli rodiče versus George a já a opět jsme prohráli. Nakonec jsme hráli ženské proti chlapům a opět jsme to projeli. 🙂
12.10.2015
Ráno nás uvítala celkem slušná kosa, takže dopoledne to „stálo“ za to. Nejprve jsme svařovali nové regály a do oběda jsme ještě stihli udělat nové schody k přístřešku mezi budovami.
Na oběd nás čekalo luxusní jídlo: korejská BBQ – smažené maso (bůček), rýže, osmažená zelenina, čínské zelí, atd. Přejedl jsem se, až to zdravé nebylo. 🙂
Odpoledne dorazil další materiál na stavbu, takže jsme dělali i střechu, ale to už se sekalo jak Baťa cvičky. Fakt to je mazec, jak to tady měří či spíše neměří. 🙂 Před večeří dámy upekly muffiny, takže nás čekal po večeři dezert. 🙂
O nádobí po večeři jsme soutěžili. Vyhrál jsem sázku, že sním najednou 20 zmrzlých borůvek, a 1. cena byla rozhodnout, kdo bude umývat. Řekl jsem jim, ať si dají kámen-nůžky-papír. 🙂
13.10.2015
Dneska jsme dopoledne nejprve poklízeli kolem farmy, protože tady v 10:30 přijede škola a bude tady něco jako školení. Takže jsme na pohodu vše poklidili a čekali na zájezd. 🙂 Dorazilo kolem 30 děcek (středoškoláci) s učitelkou. Takže jsem měl tu možnost vidět korejskou mládež v akci. Byli jsme i na přednášce, kterou vedla šéfová, takže to nakonec dopadlo tak, že si nás šéfova zavolala dopředu a jeden po druhém jsme se představovali jako ve škole. 🙂
Pak jsme pomáhali se servírováním obědu – luxusní omáčka a jako bonus na konec nás samozřejmě čekala hromada nádobí.
Během té doby měly děcka „volno“, takže se hrál ping-pong či tam jelo karaoke. Tím pádem jsem si poslechl pár korejských fláků. 🙂 Odpoledne měli praktickou ukázku venku a jeden ze studentů držel vrtačku s vrtulí a samozřejmě ji omylem spustil, jak to držel.
Po odjezdu školy jsme krájeli jablka na sušení.
Večer si pro změnu dali film na projektoru – Tahle země není pro starý.
14.10.2015
Opět se vracíme na stavbu a pustili jsme se do střechy na velkém přístřešku – dopoledne jsme nejprve přišroubovali velké izolační díly a po výborném obědě jsme pokládali shindel.
Protože jsme byli 4, tak to šlo parádně a před 5 odpoledne jsme měli celou střechu hotovou.
Večer jsme připravili venkovní gril a měli jsme opět korejskou BBQ. Luxusní, opět jsem se přejedl.
Pak jsem si dal s panem domácím další ping-pong a opět to byly jasné výhry – 21:2, 21:3, 21:8. Nemusím psát, kdo vyhrál, že? 🙂 A to vím, že pořád nehrál naplno. Pak jsem si dal pár míčků se šéfovou. Večer dopisuji blog a kolem půl desáté k nám dorazí synátor a neskutečně se nudí. Takže si s ním dám pár míčků, a protože jsme oba na stejné úrovni, tak bylo na co koukat. 🙂
Kolem půl 11 v noci nám vypadl proud a protože domácí byli pryč, tak jsme na ně čekali do půlnoci, ať to nahodí, protože jak Brenda, tak já spíme na vyhřívané podlaze a bez proudu by to byla pouze podlaha nikoli vyhřívaná podlaha. 🙂
15.10.2015
Pokračujeme ve stavbě – tentokrát jsme se přesunuli k zadnímu přístřešku. Dokončili jsme základní železnou konstrukci a pustili se do stěn. Nakonec jsme tam pracovali celý den. Kolem půl páté nás šéfová vzala na mini výlet k nedaleké observatoři. Bohužel ta lepší byla zavřená a u druhé nám pro změnu řekli, že je celkem zataženo, takže nebude nic vidět. No nic, aspoň jsme se projeli a skoukli něco dalšího v okolí.
Po večeři jsme si dali mini soutěž – kdo vydrží déle v mrazáku. 🙂 Na farmě je obrovská lednice a mrazák, takže nás to lákalo již delší dobu. V mrazáku je mínus 40, takže to stálo za to. Všichni 4 jsme tedy naklusali dovnitř a v duchu si říkali, ať ti ostatní již fičí ven. 🙂 Brenda opustila mrazák po cca 3 minutách a my 3 (George, Dagmar a já) jsme vydrželi cca 7:45 minut. Pak nás šéfová vyhnala ven. 🙂 Takže jsme neměli vítěze, ale i tak jsme všichni 4 dostali 1. cenu – borůvkový džus.
Po příjezdu pana domácího mě čekal ping-pong a opět to byla jasná výhra. 🙂 Dali jsme si i čtyřhru – George a já proti domácím a opět prohra. 🙂 To je, když hrajete ping-pong proti Korejcům. 🙂 Tohle byl poslední večer s Georgem a Dagmar, protože zítra odjíždějí. Cca do 11 jsme ještě na pohodu kecali.
16.10.2015
Ráno kolem 9 bylo loučení s Georgem a Dagmar – dali jsme si povinnou fotku s rodinkou a hurá do práce.
Dopoledne jsme se vrátili k velkému přístřešku a začali se stěnami.
Po obědě jsme se vrátili k zadnímu přístřešku a dodělávali střechu a oplechování. Večer jsme s Brendou zůstali sami, takže na večeři byla pro změnu pizza. Brenda pracuje v Hong-Kongu jako reportérka dokumentárních cyklů pro TV, takže jsme se dívali na její práci. Hodně zajímavé. Nakonec jsme ještě skoukli jeden korejský film – Take off, protože oba rádi sledujeme korejskou tvorbu. Takže do postele jsem se dostal po půlnoci.
Takže asi nemusím psát, že ty 2 týdny byly naprosto luxusní a všem to doporučuji – poznáte život v dané zemi způsobem, který nemáte šanci zažít při klasickém cestování – jste v podstatě součástí rodiny.