Nádherné treky v Japonských Alpách

24.9.2015

Ráno opět snídaně, a pak jsem vyrazil směr Kamishiro. Tohle jste již četli, že? 🙂 Když jsem si bookoval hostel v oblasti Hakuba – což je hlavně zimní rezort v Japonských Alpách, tak jsem si původně myslel, že ten hostel je přímo v Hakuba vesnici, ale nakonec se z toho vyklubalo Kamishiro, kde jsem byl pár dní zpátky. 🙂 Již v Shingu pršelo, ale protože jsem měl v plánu strávit skoro celý den ve vlaku, tak to bylo ok.
Během cesty jsem jako slušný hoch uvolnil místo starší dámě. A když jsem přestupoval do dalšího vlaku, tak mi ta paní znovu poděkovala. Tohle je prostě Japonsko. 🙂 Ona ta cesta do Kamishiro byla celkově zajímavá – v Matsumoto jsem potkal jednu studentu, kterou jsem potkal pár dní zpátky, jak jsem tady byl. Jak si můžu být tak jistý? Tenkrát holčina na mě mávala, a tak jsem si říkal: „Tož, udělám děvuše radost.“ A zamával jsem zpátky, což mělo velký úspěch. 🙂 No a to tak sedím dneska ve vlaku a najednou ji znovu vidím na nástupišti. Ona taky zabere a je u vytržení. 🙂 Ten svět je opravdu někdy malý. Během cesty vlak zastaví a obsluha vlaku ke mně přiletí a říká mi jméno zastávky. Já jsem nejprve trošku zmatený, a pak mu říkám jméno mojí zastávky. A borec ok. Prostě měl starost, abych neminul mojí zastávku. Opět na to mám jenom jedno slovo – Japonsko. A jak jsem mu nahlas říkal jméno mojí zastávky, tak to uslyšel další běloch, co seděl ve vlaku a po chvilce si ke mně přisednul a ukazuje mi sešit. V sešitu napsané, zda mluvím anglicky a co mám v plánu dělat v Shinano (moje zastávka). Měl přes pusu roušku, takže hádám, že byl slušně nemocný a nemohl ani mluvit. Tak mu říkám, že to je jenom další přestup, a že fičím do Kamishiro. Napíše mi, že je tam krásně a popřeje mi pěkný pobyt. Jak jsme psal – byla to fakt zajímavá cesta. Do Kamishoro jsem dorazil kolem půl šesté večer a i tady pršelo. Chvíli jsem hledal hostel, protože neměl žádný nápis či podobně a je to celkem netradiční barák, tak jsem kolem něho prošel. 🙂
Nakonec se zadařilo a majitel je původně z Nového Zélandu. Večer dostanu pár typů na výlety a fičím spát.

25.9.2015

Ráno mě uvítala zamračená obloha a celkem solidní déšť. Protože jsem měl v plánu treky a v Kamishiro se nic jiného dělat nedá, tak jsem dnešní den odpískal a celý strávil na hostelu – třídil jsem fotky, sledoval filmy, atd. Asi první den, co cestuji a já se doslova a do písmene flákal. 🙂 Jen jsem vždycky odběhnul na jídlo a nic jiného.

26.9.2015

Obloha byla pořád zamračená, ale již nepršelo, a tak jsem se rozhodl, že dneska zkusím vyjít na Goryudake – 2 814 m. Asi 15 minut od hostelu je lanovka, která mě vytáhla na první kopec, a tak na vrchol zbývalo cca 1 200 výškových metrů.
Jenže na prvním kopci byla neskutečná mlha, sem tam i lehce pršelo – mraky se držely nízko. Tak jsem si to valil nahoru a říkal si: „Ok, otočit to můžeš kdykoliv.“ Po chvíli začínám míjet další turisty, a tak si říkám, že tomu dám ještě šanci. Viditelnost sice stále cca 30-40 metrů, takže motivace je na bodu mrazu, ale pokračuji, protože nemám co jiného dělat. 😉
Dojdu na první mini vrcholek – 2 000 m.n.m. a je zde hromada lidí. Pokračuji tedy dál a najednou celkem dost sestupu dolů, tak si nejsem jistý, zda jsem na správné cestě. Vracím se k mini vrcholu a podle fotky na začátku treku porovnávám jednotlivé názvy v japonštině. Dám se do hovoru s paní z Austrálie a ptáme se kolemjdoucích, zda je to směr Goryudeka. A taky že ano. Valím to tedy zpátky a ztratil jsem cca 30 minut. V té mlze se prostě nedalo vůbec orientovat. Čím výš jsem byl, tím mraky byly jakoby lehčí a sem tam prosvitlo slunce. A pak to přišlo – najednou se mraky hodně protrhly a já uviděl obrys hor. Paráda. Motivace jít dál stoupla z 0 na 100 během sekundy a já s úsměvem 5-letého děcka, co našlo pod stromkem vysněnou hračku, pokračoval dál. 🙂
Nahoře mě již čekalo luxus počasí a nádherné výhledy. Protože je zde začátek podzimu, tak se kopce zabarvují do neskutečných odstínů všech barev. Projdu kolem horské chaty a čeká mě poslední finální výstup, který je již v náročném terénu, kdy to někdy valíte po čtyřech a pomáháte si řetězem – prostě jak to mám rád. 🙂
Na vrcholu strávím víc jak půl hodiny, kochám se, i když se výhled mění, jak se mraky postupně valí kolem.
Pak již fičím dolů do mlhy. 🙂
Celkem slušně to valím a říkám si, kdy asi tak zavřou lanovku. Dole je opět mlha, takže netuším, jaká je aktuální situace. Již jsme skoro dole a potkávám borečka, co pravděpodobně obsluhoval horní vlek, který mi říká: Gondola se zavře v půl páté. Já kouknu na hodinky, kde je: 16:29:55-56-57!!! Takže ze sebe pouze vysypu: „Teď?“ A on: „Pospěš si.“ 🙂 Tak do toho fakt kopnu a fičím dolů. Doběhnu asi 4 minuty po půl a ještě mě vezmou. Uff, tak to bylo luxusní štěstí, jinak bych musel sejít i ten poslední kopec. U lanovky dole potkávám majitele z hostelu – byla tady nějaká akce a oni zde prodávají jídlo. Zvou mě na filmový festival o horách, který se tady bude konat od 6 večer. Jdu na hostel, dát si večeři a uvažuji, zda mám jít či ne. Jsem celkem slušně unavený, ale nakonec se rozhodnu, že tam zajdu. A byla to dobrá volba – skouknul jsem parádní filmy s tématikou hor – o horolezcích, kolařech, běžcích, kajakářích a samozřejmě nechyběli lyžaři a snowboardisti. Fakt paráda.

27.9.2015

Dneska jsem vzal vlak do nedaleké Hakuby a od tama se vydal na vrchol Karamatsudake – 2 696 m.
Opět jsem vzal lanovku, a pak další 2 vleky, takže jsem se dostal do výšky 1 800 m. Samozřejmě opět byla mlha, ale já doufal, že nahoře to bude lepší. Prokousával jsem se mlhou a procházel kolem mini jezera, které je na spoustě fotkách a vypadá luxusně. Dneska jsem měl štěstí, že jsem ho měl šanci na chvilku vidět. 🙂
Postupoval jsem dál, ale počasí se nelepšilo – nahoře byly pořád mraky. Dorazil jsem k horské chatě, a pak mě čekal finální výstup. Díky mrakům jsem neměl tušení, jak je to daleko, takže jsem byl překvapen, že to bylo skoro „za rohem“.
Na vrcholu jsem strávil pouze pár minut, protože bylo jasné, že dneska to s počasím neklapne a fičel dolů.
Cestou dolů se počasí lehce umoudřilo, takže jsem nakonec viděl mini jezero i s okolím a i přesto, že tam stále byly mraky, tak bylo na co koukat.
Při cestě dolů lanovkou jsem pofotitl celé údolí, které je taky parádní.
Odpoledne jsem se vrátil na hostel a již se prokousával informacemi ohledně Jižní Koreje – moje další destinace. Japonské Alpy jsou naprosto nádherné a pro milovníky treků povinností. Když vyjde počasí, tak je opravdu na co koukat – doporučuji.

28.9.2015

A mám před sebou poslední delší přesun v Japonsku – fičím do Tokia, kde zakončím mou pouť Japonskem. Vlak mi jel v 10:21, takže se na pohodu sbalím, posnídám, nakoupím na cestu a vyrazím na, pro mě velmi dobře známou, zastávku Kamishiro.
Na vlakáči si poprvé kupuji lístek, protože můj JR pass je již neplatný. Po cca 5,5 hodinách jsem znovu ve starém známém Tokiu a fičím na stejný hostel jako na začátku mé cesty po Japonsku. Je fajn, když víte, kde co je a nemusíte to hledat. 🙂 Ubytuji se a vyrážím na jídlo, poslat pohledy (konečně), atd.