20.9.2015
Ráno jsem vyrazil nakoupit něco na cestu a hurá směr Kamishiro. Cesta to byla dlouhá, několik přestupů, ale nakonec jsem vyskočil v mini vesničce. Během chvilky jsem se zorientoval a našel ubytko. A on vám to byl takový klasický skoro motel. Konečně jsem byl jediný běloch na baráku. 🙂 Ubytko bylo v podstatě jedna velká místnost a v ní cca 40 poschoďových postelí. Ale každá měla závěs, takže nějaké to soukromí tam bylo.
Naproti byla reštika, takže jsem se na pohodu najedl, a pak na chvilku prozkoumal okolí, protože všude kam oko dohlédlo, byla rýžová pole.
Večer jsem zálohoval fotky, připravoval se na zítřejší výlet, atd.
21.9.2015
Budík mi zazvonil v 5:20!!! Ano, když se musíte na místo výletu štrachat cca 3-4 hodiny, tak je třeba vstávat brzy. 🙂 V 6:18 jsem naskočil na vlak a nechal se unášet směr Nakatsugawa. Na jedné stanici jsem měl chvilku čas, a tak jsem si dal na stojáka výborné nudle. Do Nakatsugawa jsem dorazil před desátou, v 10:15 vzal bus na místo dnešního výkopu akce – Magome. Jedná se o vesničku, kde najdete spoustu baráků, které jsou jakoby z doby 200 let zpátky a stále v nich někdo bydlí. Samozřejmě místní toho využívají a spodní patra jsou restaurace, suvenýr obchody a spousta dalšího – tz. hromady, ale hromady lidí kolem. Takže jsem si to prošel a hnedka vyrazil směr druhá vesnička – Tsumago.
Celý „výšlap“ má kolem 7,5 km a táhne se hlavně lesem a sem tam na vás vykoukne nějaký baráček či farma. Mnohem, ale mnohem lepší než ty davy v Magome. Celá cesta měla jeden bonus – jak víte, spal jsem v motelu, kde byla jediná cimra pro všechny, tak jsem neměl odvahu tam nechat velký batoh=vše jsem teda měl s sebou. 🙂 Je třeba to tělo sem tam šlechtit, ať nezleniví. 🙂
Tsumago bylo pro změnu zase natřískané lidmi, takže jsem to opět v rychlosti prošel a valil to směr Nagiso – další 3,5 km.
Opět mě čekala luxus krajina a okolí bez lidí, jen místní.
V Nagiso jsem nakoupil a v 14:45 vyrazil směr Kamishiro. Takže kvůli 3-hodinovému výletu jsem cestoval cca 7 hodin tam a zpět. 🙂 V Kamishiro jsem byl v 18:17 – je to důležité – a s plnou polní to valil směr reštika, bo poslední objednávku na jídlo brali v 18:30. Dorazím tam v 18:22, zpocený a mašina na lístky již nefunguje. Jdu se teda zeptat a ano, již neberou objednávky. Ukazuji na hodinky, že je pořád čas a nic. Otáčím se a je to poprvé, kdy mě něco lehce zklame tady v Japonsku. Jak mají vše na minutu přesné, tak tahle reštika má u mě palec dolů. Jdu na motel a dám si jídlo, co jsem si koupil na zítřek.