13.9.2015
Ráno vyrážím na vlak, kterým se mám v plánu dostat do Kawaguchiko – odsuď vyrazím směr Mt. Fuji. Jak jistě víte, Mt. Fuji je nejvyšší hora Japonska – ikona, kterou znáte z pohlednic. Je vysoká 3 776 m a během zimy je špička pokrytá sněhem. V létě je sníh pryč, takže je možné se dostat na vrchol, kdy jsou otevřeny hned 4 cesty. Oficiálně byly 3 cesty zavřeny 10.9.2015 a poslední – Yoshida trail – je otevřen do 14.9. včetně, takže jsem tady přesně na čas. 🙂 Samozřejmě můžete vylézt nahoru i mimo oficiální sezónu, ale je to na vaše triko. Horské chaty jsou zavřené, není tam žádná zdravotní pomoc, atd. Odpoledne jsem dorazil do Kawaguchiko, pozjišťoval jsem info ohledně busu na zítřek, dal si oběd, a pak se na pohodu ubytoval. Celkem zajímavé byly postele – byla to jakoby poschoďová postel, ale ta spodní tam nebyla – byl to úložný prostor pro naše bágly. Celkem zajímavé řešení. 🙂 Malá odbočka – než jsem dorazil do Kawugachhiko, tak jsem Mt. Fuji vyfotil z vlaku mobilem. Jak jsem dorazil, tak jsem si říkal: „Vyfotím to později, teď pořeš ubytko, info, atd.“ No, a pak se odpoledne zatáhlo, a tak to bylo i po další 2 dny. Takže mám jedinou fotku Mt. Fuji z dálky, jak se majestátně tyčí do nebes, a k tomu všemu vyfocenou mobilem! 🙂 Takže poučení: Jak je šance fotit, tak foťte. 😉
Ku večeru jsem se jenom lehce prošel, nakoupil na zítřek, a pak vyrazil na večeři. Bylo kolem půl osmé večer a spousta restaurací byla již k mému překvapení zavřená. Až jsem našel jednu a čekalo mě velice milé překvapení. Jednalo se o specializovanou restauraci – Tempura. Jedná se o smažené věci – od zeleniny přes ryby až po mořské plody. K tomu je miska rýže, další miska s omáčkou a miso polévka (tradiční japonská polévka). Fakt luxus a bonus – opět vidíte šéfkuchaře, jak to před vámi dělá. Posezení je ve tvaru U a kuchař je uprostřed. Zatím asi nejlepší jídlo, co jsem tady měl.
14.9.2015
Úkol na dnešní den byl více než jednoduchý a jasný. Stihnout vylézt a slézt Mt. Fuji během 8 hodin. A proč 8 hodin? V září již jezdí menší počet busů k začátku trailu, takže první bus vyráží až v 8:50 a na místě je v 9:45. Poslední bus jede zpět v 17:50, takže to je jednoduchá matika – máte pouze 8 hodin. Během čekání na bus mě oslovil mladý Švýcar s manželkou. Zrovna byli na líbánkách – 2 týdny zpátky se brali. Chtěl vědět, zda je Mt. Fuji možné stihnout během těch 8 hodin. Tak jsem mu řekl, co říká průvodce, a že do toho budou muset kopnout, jestli to chtějí stihnout. Na začátek trailu jsme dorazili přesně podle plánu, takže jsem nelenil a hned vyrazil směr hóre. 🙂 Začátek je v nadmořské výšce 2 304 m, takže vás čeká cca 1 470 výškových metrů. Samotný trail není příliš dlouhý, je to cca 7,5 km. Jen pro zajímavost – průvodci a ostatní info letáky říkají toto – cesta nahoru 6-6,5 h a dolů 3-3,5h. Takže to máte cca 9-10 hodin. Protože mi v hlavě stále svítilo číslo 8, tak jsem na to vlítnul a doufal, že to půjde a nadmořská výška taky nebude moc zlobit. No nebudu vás napínat – tady je výsledek. Asi jsem pokažený nebo fakt nevím. 🙂 Na vrchol jsem se dostal za 2,5 hodiny. Jak jsem to valil, tak jsem měl pouze jednu 10 minutovou pauzu, a když jsem uvažoval o druhé, tak jsem již byl na vrcholu. 🙂 Až jsem si říkal, jestli to je fakt ono, protože Mt. Fuji je sopka, takže uprostřed je kráter.
Protože jsem měl více než dobrý čas, tak jsem se prošel kolem kráteru, dal si jídlo a kochal se. Během cesty nahoru jsem doslova prošel skrz mraky a uvítal mě pohled na mraky ze shora, jak jej známe, když letíme letadlem. Takže vrchol byl krásně prosluněný, ale díky mrakům pode mnou jsem neviděl údolí kolem. Ale i tak to byla paráda.
Na vrcholu jsem všeho všudy zůstal 1,5 hoďky, a pak dolů. No a dolů mi to trvalo 1:35 h. Ale tady jsem lehce „podváděl“. Cesta dolů vedla jinudy a terén oproti výstupu, kdy jste šli po tvrdém povrchu (ztuhlá láva), byl volný – cosi jako škvára. A protože to mělo slušný sklon, tak při každém kroku vám noha trochu popojela. Tak jsem místo toho, abych se to snažil zastavit, tak jsem to ještě více protáhnul – jako byste bruslili na ledě. Takže jsem nabral slušnou rychlost a na každém krok-sklouznutí jsem ušetřil cca půl krok. 🙂 Takže tak. Při sestupu jsem potkal Švýcary, kteří se dostali až na 8. stanici, ale pak to již museli otočit kvůli času.
Nakonec jsem stihl autobus v 15:50. Paráda. Před šestou jsem dorazil zpět na hostel, a pak jsem si pro velký úspěch dal znovu restauraci Tempura. Večer jsem šel brzy spát, protože to byl slušně nabuchaný den.