10.9.2015
Než jsem usnul, tak mě napadla myšlenka, že bych si pronajal kolo a dneska objel co nejvíce památek. Další dny jsem měl v plánu zajet na okraj Kyota či dokonce ještě dál. Takže ráno jsem si půjčil kolo z hostelu a vyrazil na celodenní pouť Kyotem. Nejprve mě čekal Sanjusangendo chrám ze včerejška – tentokrát jsem to stihnul. Jen se tam nemohlo fotit, takže nemohu ukázat tu krásu, co tam byla – jedná se o velmi protáhlou budovu, kde je v životní velikosti 1001 soch zlatavé barvy – luxus, jak stojí v řadách. A uprostřed je socha Buddhy. Dalším na holení byl Kiyomizu chrám – velice oblíbený, takže již dlouho před vchodem byly davy lidí. Zaparkoval jsem kolo na parkovišti a borec říká: „200 yenů.“ A já: „Co?“ Nakonec z toho byl celodenní lístek na parkovné pro kolo u chrámů. 🙂 Prošel jsem si chrám a okolí, během cesty zpátky mě chytl slejvák, takže jsem se ukryl do jednoho obchodu v uličce a čekal, až se počasí umoudří.
Poté následovala Yasaka svatyně a nedaleká Gion čtvrť – nejznámější Geisha čtvrť v Kyoto. Bohužel jsem neměl tu možnost vidět pravou Geishu.
Pak mě čekala Heian-jingu svatyně. Uprostřed se zrovna chystala nějaká akce, takže jsem to hnedka zaparkoval do zahrady, která byla parádní – jako každá zahrada v Japonsku. 🙂
Samozřejmě bylo třeba zajít si na oběd a podařilo se mi najít malou útulnou restaraci na rohu.
Dále mě čekal slavný chrám Ginkaku-ji, kde je jedna z nej zahrad – fotky řeknou více. A jedna rarita – při vchodu byla cedule, která zakazovala používání selfie tyček! Ani se nedivím, protože někteří s tím šermují, až to zdravé není. 🙂
Nakonec jsem si dal hrad Nijo, a taky bylo na co koukat.
A to bylo již skoro 5, kdy všechny chrámy většinou zavírají, tak jsem fičel na barák a cestou se zastavil na trhu. 🙂
Kolo byla více než dobrá volba – na pohodu jsem si to podle sebe projížděl, stihl jsem toho hodně a na kole se tady jezdí většinou po chodníku a světe div se, ono to jde i s hromadou lidí na chodníku. Na večeři chodím do „mojí“ reštiky naproti. Dneska jsem povečeřel se 2 Australankami z hostelu.
11.9.2015
Dneska jsem vstával kolem 7 a vyrazil jsem na výlet do blízkého města Nara. Ale předtím jsem se zastavil v Fushimi Inari-taisha svatyni, kde jsem si prošel cca 4 km trasu, která je skoro celá tvořena Torii bránami. Je to fakt hustý, když se procházíte a pořád nad sebou máte bránu Torii. Je jich tam tisíce, fakt mazec to udržovat. Takže jsem si to během 2 hodin prošel, pofotil, a pak již fičel do Nary.
Tam jsem dorazil po poledni, dal si v centru oběd a fičel na největší atrakci – jednu z největších bronzových soch Buddhy na světě. A k tomu je Buddha umístěn v jedné z největších dřevěných budov na světě. Ale nejprve jsem fičel do další zahrady a oslovil mě mladý Japonec s parádní angličtinou. Nakonec jsme cca 15 minut kecali o všem možném – příjemné překvápko. Zahradu jsem teda vynechal a fičel k soše. Jak budova, tak socha jsou opravdu OBROVSKÉ.
Po prohlídce chrámu mě oslovil další Japonec – tentokrát student střední školy, a že má úkol oslovovat cizince a udělat mini dotazník. Takže jsme to sfoukli, a pak povinná fotka (důkaz místo slibů), že jsem tam byl. 🙂 Pak jsem si prošel okolí Nary podle průvodce, který mě protáhl přes různé chrámy, svatyně, krásné staré kamenné lucerny, atd. viz foto. 
Do Kyota jsem dorazil kolem 6 večer.
12.9.2015
Úkol byl jasný – na seznamu zbývají 3 poslední místa, ale každé skoro někde jinde. Nejprve jsem fičel vlakem kousek za Kyoto. Čekal mě Arashiyama Bamboo Grove – slavný bambusový les, který je parádní.
U lesa se nachází Tenryu-ji chrám, kde byla opět krásná zahrada, a pak mě překvapil vnitřek budovy – některé místnosti byly určeny pro návštěvníky, aby si zde odpočinuli. Paráda. Cestou na vlak jsem ještě skouknul nedaleký dřevěný most.
Dalším mini vlakem jsem se dostal k jednomu z nejkrásnějších chrámů – Kinkaku-ji chrám – Zlatý chrám. Při výstupu z vlaku mě oslovil starší Japonec a jednoduchou angličtinou se mě ptá, kam fičím, odkud jsem, atd. Nakonec jdeme část cesty spolu a na pohodu pokecáme. Samotný chrám je samozřejmě nádherný, viz foto.
Po prohlídce jsem neodolal a dal jsem si zmrzlinu ze zeleného čaje. A opravdu přesně chuť zeleného čaje – měl jsem ji v puse ještě další 3 hoďky. 🙂
Pak již následoval přesun busem, a pak metrem na poslední místo – Daigo-ji. Komplex chrámů, pagody, atd. byl schován, takže jsem chvilku šel naslepo, ale nakonec jsem ho našel. A to vám byl klid, pouze pár návštěvníků, takže jsem si to tam na pohodu užil, poseděl a sledoval krásnou scenérii a poslouchal, jak zurčí voda. Prostě paráda. Takže jsem zdárně dokončil i poslední den v Kyotu.
