1.7.2015
Začíná další etapa cestování – prvák – je tu se mnou ségra a druhák – teď nás čeká 8 měst během měsíce – takže pro mě solidní změna oproti červnu. Dopoledne vyrážíme do ulic, ale počasí je o ničem – je zataženo a vypadá to, že brzy začne pršet. Na pohodu to tlačíme směr Notre Dame, zastavujeme se v Info centru pro mapky, kde se dovídáme, že v 11 bude průvod – je Canada Day. Dojdeme teda až k Notre Dame, kde spadnu do typické turistické pasti. 🙂 Přistoupí k nám mnich a dává mi na ruku náramek, pak i obrázek a žehná mi. Stále mi nedocvakává, že to nebude jen tak. Pak vytáhne blok, kde je anglicky napsané, že děkuje, atd. a kolik, že teda dám peněz? Takže tak. 🙂 Už mě měl omotaného kolem prstu, takže jsem mu dal 10 babek a rozloučili jsme se.
Po akci „Mnich“ to točíme zpět, ať skouknem průvod. Bohužel se během průvodu solidně rozpršelo, takže jsme něco pofotili a pak fičeli směr hostel. Průvod byl přehlídkou jednotlivých komunit, které tady v Montrealu bydlí – od Asiatů, přes Anglány, Iry, Indy, Blízký východ, atd. Škoda toho deště, protože za krásného počasí to musí být parádní akce. 
Dorazíme na hostel celkem zmoknutí a tak to pro dnešek odpískáme. Eva ještě lehce bojuje s časovým posunem, takže v té době již má čas na spaní. 🙂 Večer se mi ozve Kristof – bydleli jsme spolu ve Whistleru a je nyní v Montrealu. Dorazil do hostelu, pokecali jsme, co jsme každý během našich toulek viděli a nakonec spolu vyrazíme do přístavu na ohňostroj, protože se počasí lehce umoudřilo.
2.7.2015
Dnes nás uvítalo slunečné počasí, takže jsme se mohli konečně naplno vrhnout na objevování krás Montrealu. Protože se již lehce orientujeme, tak zkušeně vyrážíme po takové celkem frekventované ulici St. Catherine – pro nás to odteď byla Káťa – záchytný bod, kdykoliv jsme se potřebovali zorientovat. Dorazili jsme k Notre Dame, skoukli to vevnitř – nádherná výzdoba a měla tady svatbu Celine Dion.
Dle průvodce a mapky jsme si dali takovou okružní procházku starým Montrealem – přístav, starší mrakodrapy, atd. Naše další kroky mířili do Downtownu, kde to je jeden věžák vedle druhého, takže za chvilku nás bolí za krkem, jak se pořád koukáme hore. Jak řekla Eva – to je příprava na New York. 🙂
Naší poslední zastávkou je vyhlídka na celé město – Mont Royal, která se nachází v krásném parku. Na vyhlídku se dostaneme buď na pohodu okružními cestičkami nebo to vezmeme středem po schodech, kterých je kolem 200. Samozřejmě, že to bereme po schodech. 🙂 Na vrcholu se nám naskytl pohled na skoro celý Montreal, hlavně Downtown s mrakodrapy je víc než zajímavý.
Při cestě zpět nás osloví starší paní – Češka – slyšela nás mluvit česky, takže to zkusila. 🙂 Ten svět je fakt malý. Chvilku jdeme spolu a klábosíme. Na hostel dorazíme kolem 4 a najíme se. Eva toho již má dost a tak zůstává na hostelu a já před šestou vyrážím směr Jazz Festival, který se tady zrovna pořádá v těchto dnech. Nakonec na festival dorazí i Kristof a tak spolu skoukáváme vystoupení jak muzikantů, tak i pouličních umělců a někteří jsou fakt hustí. 🙂
Na hostel dorazím v půl desáté plný dojmů a pojmů.
3.7.2015
Již 2 dny Eva bojuje se svojí Sim kartou, která se rozhodla odejít do důchodu – pravděpodobně díky děšti během Canada Day, kdy Eva fotila mobilem průvod. Dopoledne skypujem s našima a pak voláme i bábi a tetě – má zrovna narozky. Poté vyrážíme do ulic, ale nejprve je třeba zařídit pár věcí – vytisknout jízdenky na další spoje, zjisti info ohledně mojí kanadské simky, koupit si tričko z Jazz festivalu či zjistit cestu na bus. A najednou je skoro 1 odpoledne a my teprve vyrážíme na ty touristické atrakce. 🙂 Procházíme Latin čtvrtí, ale nic moc a zakotvíme to v nedalekém parku, kde vládne pohodová atmosféra – spousta skupinek dětí si hraje všude kolem, mnoho cyklistů čí běžců si dává do těla, opodál je umělé jezero – prostě no stres atmosféra.
Nakonec se dostáváme do další zajímavé čtvrti – Plateu – což je starý Montreal z pohledu obyčejných baráčků, které jsou nalepené na sobě a vpředu jsou typické točité schodiště do patra.
Ale to již máme celkem hlad a tak hledáme nějakou venkovní reštiku, kde si dáme něco na zub. Nakonec po dlouhém hledání, kdy to procházíme nahoru a dolů se vracíme ke skoro první restauraci, kde si dáváme pizzu. Vše samozřejmě jenom ve fránině a servírka lámanou angličtinou vysvětluje jednotlivé přísady na pizze. Celkem sranda, ale nakonec to zvládneme. 🙂 Poté již vyrážíme do uliček a fotíme, co to dá. Nakonec se vracíme na ulici, kde jsou jednotlivé kavárničky a restaurace a Eva prohlásí: „Teď jsme opět na té JÍDELNÍ “. 🙂 Když už píšu o tomhle, tak další bonus je, že tady semafory pro chodce mají buď oranžovou ruku – STOP nebo bílého kráčejícího panáčka – GO. Takže celkem často slyším od Evy hlášku: „Máme bílou, můžeme.“ 🙂 A to si to tak valíme směr centrum a já na Evu: „Vidíš to – Bílý kůň!“ Eva kouká a hledá nakresleného koně či dokonce živého a já pořád: „Vidíš to?“ A co jsem to teda viděl? Nápis BÍLÝ KŮŇ. Opravdu s háčkem, čárkami či kroužkem, viz foto. Prostě paráda – vidět něco ryze českého v Montrealu.
Při cestě na hostel fotím spoustu krásných graffiti, kterých tady je spousty.
Na cca hodinku zastavujeme opět na Jazz festivalu, kde na pohodu doklepeme dnešní den. Zítra nás čeká přesun do Quebecu.
