14.6.2015
V půl sedmé ráno stojím na zastávce a čeká mě celodenní přejezd do Banffu. Již samotná cesta je parádní – Rockies ukazují svou krásu. Podle jízdního řádu (mimochodem – asi 3 minuty jsem teď při psaní v hlavě hledal výraz jízdní řád – už jsem asi fakt dlouho pryč 🙂 ) mám být v Banffu v 5:30 večer. Skoro celou cestu pouze koukám ven a kochám se.
Naproti přes uličku sedí borec a čumí na nějaký film na noťasu. Pochopíte to? Já ne! Trochu mi neseděl čas dojezdu, ale posouval se čas, bo jsme dorazili do Alberty – další provincie. V Lake Louise, což je pouze cca 45 minut od Banffu se pokazí bus – nejde znovu nastartovat. Řidiči se moc neměli k tomu, aby situaci aspoň nějak oficiálně všem vysvětlili a tak nejdříve zkouším zjistit v blízkém Visitor centru jiné busy do Banffu (bohužel žádný další 2 hodky nejede) a pak lehce přemýšlím o stopu. 🙂 Nakonec dorazí boreček a za 5 minut to je opravené, ale máme více jak 1,5 h zpoždění. Do Banffu nakonec dorazíme kolem půl osmé. Visitor centrum je již zavřené, a tak vzpomínám na jméno kempu, co jsem si vyhlídl na netu + jak se tam dostat. Nakonec beru bus, který mě zaveze skoro ke kempu, zaregistruji se a jdu spát.
15.6.2015
Ráno nejprve milá akce – volám domů, bo mamka má narozeniny. Nakonec zjišťuji, že dámy (mamka, bábi, teta a driver Eva) si vyjely na výlet a tak telefon putuje z ruky do ruky a já pokecám se všema. Po snídani vyrážím na bus, který je mimochodem z kempu do centra zadarmo – chtějí tak odlehčit centru Banffu od aut – dobrý nápad. Čeká mě klasické kolečko – Visitor centrum – tam všechny možné i nemožné informace a rozhoduji se, že si na 3 dny půjčím auto, jinak se mi nepodaří skouknout, co mám v plánu, protože to je celkem z ruky. To znamená oběhnout půjčovny a pozjišťovat ceny. Pak už mě konečně čeká nějaký ten výšlap – nedaleký Sulphur mountain – a to je již skoro poledne. Spousta touristů bere lanovku na vrchol, ale já si to dám pěkně od spodu po svých.
Nahoře se mě ptá borec na čas, který mimohodem byl 1h 20 minut (2-3 hodky normálně). A to tak fotím a najednou koukám na jednu holčinu a ona na mě a světe div se – ona to byla holčina, kterou jsem střídal na baráku ve Whistleru – před více jak 8 měsíci!!! Vrchol je opravdu v obležení touristů. Největší masakr jsou borci, kteří pobíhají s deskou na krájení (mám na mysli Ipady a podobné zhovadilosti používané na focení) a cvakají o sto šest. Naproti tomu jsem potkal dědu, který již v ruce držel luxus foťák a za pasem měl takové dělo objektiv, že jsem na prázdno polknul a můj hrdě nesoucí foťák jsem rychle schoval, bo vedle toho vypadal jako hračka pro děti od 3-5 let. 🙂
Zpátky do Banffu jsem se vydal takovým neoficiálním trekem, který vedl jakoby zadem (doporučila mi ho paní ve Visitor centru). Podle všeho se jednalo o původní cestu, bo tam byly vidět dva pásy, ale bylo to hodně dávno. Bylo krásně vidět, jak si příroda tuhle cestu bere zpátky pod své křídla.
Celý trek je bez lidí, absolutní klid, něco úplně jiného oproti tomu šílenství na vrcholu. Poslední část vede kolem řeky Bow a je to paráda. Nechápu, že tak blízko Banffu existuje taková klidná oáza.
V Banffu jsem kolem půl šesté a tak si dám krátký výšlap na Tunnel mountain – výhled na celý Banff v údolí i protilehlé údolí.
Zatím to vypadá, že všechny časy na dané treky můžu skoro dělit 2 – daří se mi to zvládnout daleko rychleji. 🙂
Večer ještě šmejdím po Banffu, který je mimochodem hooodně turistický – mám pocit, že víc než Whistler. Je skoro devět a všude proudy lidí a např. suvenýr obchody, kterých tu je mraky, zavírají až v 10 večer!!! Do kempu dorazím skoro po půl desáté.
Fotogalerie – Mt. Sulphur a Tunnel summit
16.6.2015
Nejdříve vlítnu do půjčovny zamluvit auto, pak si půjčím kolo a mám v plánu skouknout 3 jezera, která jsou cca 15 km od Banffu – Lake Minnewanka, Two Jake Lake a Johnson Lake. Lake Minnewanka je uměle vytvořené, takže tam jsou pozůstatky vesnice, což znamená oblíbené místo pro potápěče.
Je zataženo, takže jezero vypadá „normálně“, takže to lehce projedu kolem a vyrážím dál. Při cestě ke 2. jezeru mě na cestě uvítá tohle – Velkorohatá ovce.
Na pohodu tam stály a no stres. U jezera Two Jake si počkám na Slunce, které nakonec dorazím a fotím.
3. jezero je maličké, dokola má cca 3 km, které si na pohodu projdu – na kolo to není povoleno.
Kolem 4 odpoledne dorazím do Banffu, pořeším si bus do Jasperu a zjišťuji, jak to je s free wifi v knihovně. Vrátím kolo a jdu si dát další zábavu – kánoe. Vyrážím po řece Bow a pak se dostanu na menší jezero Vermilion. Nakonec z toho jsou 2 hodinky pádlovaní – nejprve jsem s tím trochu zápasil, ale pak už to bylo v cajku. 🙂
Večer jdu řešit prodloužení ubytka, ale již je v daném kempu plno. Mám teda zkusit „sesterský“ kemp, který je o cca 2 km dál. Nejprve si uvařím a pak se vydám do druhého kempu pořešit prodloužení. Týpek, že není problém, hnedka vše pořešíme, ať ráno nemusím nic platit, atd. Při odchodu mi říká, že si klidně můžu to místo hnedka skouknout, jestli chci. Tak si říkám, že to je dobrý nápad, ať se tu ráno nemotám. Dorazím na místo a tam stan jak kráva, 2 auta, atd. Což je v klidu, já to mám zamluvené až od zítřka, ale mám v plánu se přestěhovat hned brzo ráno (cca 7-8 ráno) a oficiální odhlášení z kempu je v 11. Tak pro velký úspěch fičím zpátky za týpkem, že tam na mě asi nebudou zvědaví v 7 ráno a změníme moje kempoviště. 🙂 Do stanu dorazím v půl jedenácté a vysílen usnu jako nic.
17.6.2015
Ráno teda stávám v 7, sbalím se a přesouvám se do druhého kempu – vše znovu vybalit, posnídat a připravit se na výlet – v 10 si vyzvedávám auto. V půl deváté začne solidně chcát a já zjišťuji, že můj jednoplášťák stan je šmucik – začíná prosakovat. Ups. 🙂 Nebyl čas přemýšlet, zda budu dnes v noci spát ve vodě či ne, rozkaz zněl jasně – vyzvednout auto v 10. 😉 V devět jdu na bus, který je ale v 1. kempu, takže mi to zabere nějakou dobu. V té době již opravdu solidně prší. Vyzvednu auto – luxusní Chevrolet, pořeším věci ve Visitor centru, nakoupím a jen pro srandu zajedu zpátky do kempu skouknout stan. Ve stanu je něco málo vody a tak na místo, kde to kape, dám mini nádobku od keksů a vyrážím do ulic, či spíše do přírody. 🙂
Nejdříve si dám známé Moraine Lake, kde dorazím o půl jedné. Sice jak říká můj kámoš Saša: „Chlap rozezná pouze 8 základních barev a meruňková není barva“ – tak musím uznat, že tady si u těchto jezer s klasickou barevnou škálou ala modrá, zelená či tyrkysová nevystačíte. 🙂
Projdu si jezero jako všichni ostatní a pak to vezmu zostra na Eiffel Lake, které se nachází v údolí deseti vrcholů – Valley of ten peaks. Počasí se co chvilku mění, chvilku pěkně, pak zase prší, atd., ale to mě neodradí a já si to šinu nahoru k jezeru. Cestou potkávám pouze pár lidí, takže opět další klidný trek. Poblíž jezera mě uvítá sníh, který se tam ještě drží, takže pak ztrácím cestu a počasí se taky kazí, což znamená, že to otáčím a fičím dolů.
Dole je opět krásně, jakoby nic. Ještě si vylezu na jeden mini kopeček hned u jezera, ať mám i fotku jezera trošku z výšky. Na kopec vede „zkratka“ přes mini říčku, co vytéká z jezera, která je plná klád. Já to beru zkušeně přes kameny, ale jsou borci, co to valí přes ty plující klády a taky to končí do půl pasu ve vodě. 🙂
V 6:10 večer dorážím ke slavnému Lake Louise. I v tuto dobu je tam hromada lidí, takže si dám klasiku kolem jezera a vyrážím směr hore.
Mám plánu skouknout co nejvíc a nakonec se prokoušu přes Little Behieve (vyhlídka), jezero Agnes na Big Behieve (další vyhlídka). Nahoře mě čeká krásný západ Slunce do údolí.
Pak už ale musím rychle fičet dolů, bo to mám pořád dost daleko k jezeru. Jeden ukazatel mi říká 3,9 km k jezeru. Supr. Sebíhám dolů jak kamzík a po cca 12 minutách další ukazatel a tam je 5 km k jezeru!!! COOO!?! Vypadá to, že soudruzi z Kanady někde udělali chybu. 🙂 K jezeru dorážím v půl desaté – protože je červen, tak je pořád světlo, což je paráda a dám si fotku jezera bez lidí.
Do kempu dorazím v 10:45 a najel jsem cca 160 km.
Fotogalerie – Moraine Lake a Louise Lake
18.6.2015
Ráno jdu do Visitor centra zjistit aktuální situaci ohledně počasí a rozhoduji se, že si dneska dám trek k Borgeau Lake, který pokračuje až k Harvey passu. Začátek treku je na pohodu, je sice zataženo, ale jde to.
Dojdu k jezeru a rozhoduji se, že to teda zkusím až k Harvey passu. Poslední část začalo solidně pršet, a protože tato část je již bez stromů, takže se nebylo kde schovat. Nakonec se vydrápu až k passu, dám pár fotek a fičím zpátky, protože kalhoty jsou durch und durch. 🙂
Cestou zpět potkám chlápka, který to otočil pode mnou, bo to počasí bylo fakt mazec. Cestou zpět se počasí umoudřilo, takže k autu dorazím daleko sušší než jsem byl na vrcholu. Trek trval všeho všudy 5 hodin, a protože mám auto a čas, rozhoduji se skouknout Johnsons canyon – a je neskutečné, co dokáže řeka během času vytvořit.
Po cca 2 hodinkách strávených v kaňonu fičím do knihovny – je třeba dobít elektroniku a zjistit, co je nového. 🙂 Na 1,5 hodky to teda zaparkuji v knihovně a před zavíračkou, která je díky bohu až v 8, jedu do kempu. Cestou ještě zkouknu jednu drobnost u kempu.
Ujel jsem cca 105 km a musím uznat, že jsem si hoodně rychle zvyknul na ten komfort v podobě auta – nikde nemusím chodit, všude to trvá chvilku, nic netahám – prostě jako správný tourista. 🙂
Fotogalerie – Harvey pass a Johnson canyon
19.6.2015
Počasí je opět jak na houpačce – mám v plánu si projet slavnou Icefield parkway – což je cesta z Lake Louise do Jasperu a už teď vám řeknu, že je to fakt paráda. Nejprve fičím k Bow jezeru a před parkovištěm na cestě pobíhá hromada touristů, skáče to do cesty, takže to znamená jenom jedno – něco se děje. A to něco je méďa u cesty. 🙂
Tak já lozím po všech čertech a nakonec v Rockies narazím na medvěda u mega frekventované cesty. 🙂 Pak vyrážím směr slavné Peyto Lake, ale opět to je mazec, co se týká lidí a tak hledám cestu na Bow summit.
Tak se tam točím a stoupám nahoru, až něco jako summit najdu a výhled byl naprosto parádní. A hlavně nikde ani noha. Jaksik nemám trpělivost na ty davy lidi, co se ženou k jezeru, dají si tam povinnou fotku, dvě, tři a hurá k dalšímu jezeru. Prostě mazec.
Tak si tam tak v klidu sedím, kochám se, dávám si sváču a tu dorazí starší pán. Dáme se do řeči a nakonec spolu sejdeme až na parkoviště. A světe div se, jeho děda a otec pocházeli ze Slovenska!!! Ten svět je opravdu malý. I jméno má naše – Dominik. Bylo to další velice příjemné a pohodové setkání s naprosto cizím člověkem. Dominik je již na důchodě, ale byl učitelem a posléze ředitelem na základní škole. Na parkovišti se loučíme a já vyrazím směr Athabasca glacier – nejznámější ledovec, kde se bohatí touristi nechají vyvést ve spešl autobusu. Je to ale nějakých cca 100 km, takže k ledovci dorazím kolem 5 odpoledne. Dám si kolečko kolem ledovce a pak už musím zpět, bo je cca 17:45 a navigace mi říká, že to bude trvat cca 2 hodky.
Nakonec se z toho vyklube cca 2,5 hodky, bo pořád někde zastavuji a fotím – tentokrát jako ti touristi – 2-3 fotky a rychle dál. 🙂
V Banffu ještě šéfuji, zda je někde vysavač, až auto připravím na zítřejší vrácení, ale nikde nic. Večer teda připravím auto, co to dá, sbalím se a fičím spát. Dneska jsem všeho všudy ujel cca 400 km.
Fotogalerie – Bow summit a Icefield parkway
20.6.2015
Ráno před desátou vracím auto – vše je ok a mám cca 3 hodinky, než mi jede bus do Jasperu. První hodinku vlítnu to zdejšího muzea, které je hlavně o Rockies, které jsou všude kolem. 🙂 A jak tak člověk čte o tom, jak tady v 19. a počátkem 20. století borci prošlapávali první cesty, dělali topografii Rockies, tak to voní opravdovým dobrodružstvím. I stavba slavné železnice skrz Kanadu byla mazec akce. Po hodince fičím do knihovny, kde opět dobíjím noťas, mobil, baterky. Ve dvě nasedám do busu a doufám, že budeme podle plánu v Jasperu za 4 hodinky. Cesta vede slavnou Icefield parkway, kterou jsem včera ze 2/3 projel, takže se soustředím až na poslední část. Řidič je děda, který se toho opravdu nebojí, předjíždí osobáky, co to dá, takže někdy celý autobus hledí s hrůzou dopředu, zda to děda zvládne. 🙂 V buse opět pobíhá týpek s deskou na krájení (Ipad) a cvaká jak zběsilý.
V Jasperu jsme po půl sedmé – jsme v Albertě, takže se čas posunul o hodinku dopředu. Ve Visitor centru zavírali v 7, takže jsem zjistil jenom to nejzákladnější – ubytko (kemp), jak se tam dostanu, počasí a mapu okolí. Kemp byl od Jasperu vzdálený cca 3 km, takže jsem lehce nakoupil a s plnou polní vyrazil směr kemp – mimochodem má stylové jméno Whistlers. 🙂 Po cca 50 minutách jsem se dotlačil do kempu, zažádal o co nejbližšího fleka pro stan, uvařil a fičel spát.