Akaora a Mt. Cook – paráda kam se podíváš

15.1.2012 – Ráno se dovídám, že jsem prospal slabší zemětřesení, kdy se probudil celý náš dorm – 10 lidí – kromě mě. 🙂 I náš hostel, který je, jak jsem psal, bývalá věznice a má tudíž stěny cca 60cm, se solidně pohnul. Jana si bohužel před snídaní zvrtla kotník, takže uvidíme, jak dlouho bude kotník zlobit. Po snídani vyrážíme s Jirkou vyzvednout auto v půjčovně. Naším výherním kouskem, který nás bude dopravovat k těm krásám je Nissan Sunny.
Nejprve bylo třeba nakoupit jídlo, nějaké outdoor věci – vařič, bomby, stan, atd. a vyrazili jsme na doporučení kamarádky od Jany směr Akaora. Už kousek za městem na nás vykoukla krásná scenérie – typické kopce pro NZ. Začínal jsem pořádně přepínat do módu NZ. 🙂 Město Akaora leží v zálivu Akaroa, ať se to neplete. 🙂 První pohled na záliv mě doslova sundal. Dostal jsem se na 90% do módu NZ. Fakt paráda. Tohle prostě asi nikdo nevymyslí kromě matky přírody – kombinace hor a krásně modré zátoky.
Už cesta až do Akaory byla luxus, že se pořád zastavujem a fotí. 🙂 Protože jsme dorazili do Akaory pozdě, tak už bylo I-site (informační centrum na NZ) zavřené, tak jsme vyrazili do nedalekého campu v Okains Bay. Uvařili jsem jídlo, dali vínko a zahráli si klasické prší.

16.1.2012 – Po snídani bylo pro mě další POPRVÉ. 😉 Tentokrát to bylo řízení auta na levé straně. Já vím, že jsem strávil víc jak 3 roky v UK, ale během té doby se mi nějak záhadně podařilo vyhnout se řízení nalevo. Díky tomu, že máme automat, tím mi odpadlo hledání řadicí páky ve dveřích. 🙂 Show nastávala pouze při odbočování, kdy jsem si párkrát zapnul stěrače místo blinkrů. 🙂 Přijeli jsme zpátky do Akaory, kde jsme se rozhodli udělat si výlet na lodi zátokou s pozorováním delfínů a dalších zvířat. Cena sice byla 70 NZD, ale řekl jsem si, že když jsem na dovo, tak jsem na dovo. 🙂 A bylo to luxusní. Na palubě jsme dostali pivko a vyrazili směr otevřené moře „ulovit“ nějaké ty delfíny apod. Díky tomuto výletu jsem se dostal naplno do módu NZ. Výlet trval 2h a viděli jsme delfíny, tuleně a kormorány. Zvířata mě nikdy moc nebrala, ale vidět je ve volné přírodě je jiná liga než v ZOO.
Po výletě zátokou jsme se vydali na dalekou pouť k nejvyšší hoře NZ Mt. Cook. Co je na NZ parádní je, že i samotné přesuny z bodu A do bodu B jsou supr. Během cesty jsme několikrát zastavovali, kochali se a samozřejmě fotili. Vyfotili jsme hlavně jezera Tekapo a Pukaki, kde se vzadu pyšně tyčí Mt. Cook. U jezera požádám slečnu, až nás vyfotí a ona to je Slovenka. 🙂
This is special photo for Anthony and Steve. You know, what that means. 🙂
Nakonec se ubytujeme v campu blízko Mt. Cook. Tam pro změnu potkáváme v kuchyni Češku. No není ten svět malý. 🙂 Moje skóre během tohoto dne byli 2 ptáčci, které jsem sundal autem. Ale já fakt nechtěl.

17.1.2012 – Dneska jsme stávali už v 7:00, protože jsme si naplánovali menší trek u Mt. Cook. Po snídani jsme zajeli autem až k parkovišti a odsud jsme se Jirka a já vydali směr Sealy Tarns, což je cca polovina cesty k Muller chatě. Jana, kvůli kotníku, který stále bolel, se rozhodla jít menší procházku. Trek trval skoro 4 hodiny, ale spočíval hlavně ve stoupání nahoru, protože jsme nastoupali skoro 700 výškových metrů. Okolí bylo neskutečné.
Počasí bylo parádní, takže bylo na co koukat. Na pravé straně se vine údolí placaté jak deska, ze kterého z ničeho nic vyčnívají hory. Nalevo Mt. Cook se sněhovou pokrývkou, pod ním ledovcové jezero a ještě níž další jezero. Luxusní. 🙂
Samotná cesta nahoru je místy tvořená dřevěnými schody a byli jsme svědky, jak to tam zrovna dělají dál. Mazec práce, sice luxus výhledy, ale masaker podmínky. Klobouk dolů. Poté jsme vyrazili směr město Oamaru. Během cesty jsem zkusil pravou NZ zmrzlinu. A ani tak nešlo o chuť jako o množství. No ale nejprve si kupovala zmrzlinu Jana a dostala 2 kopečky. Tak si říkám OK, tak si dám 2 kopečky taky, ale jiné druhy. Nahlásím, co chci a paní se mě ptá, zda to chci do jednoho kornoutu. Já, že ano a divím se, proč se ptá. Až potom mi Jana vysvětlí, že pro ně je základní porce dostat 2 mega kopečky. Takže to vypadalo, že bych si u nás řekl o půl kopečku vanilkové a půl kopečku pistáciové. 🙂 Teď už chápu, že dotyčná paní byla překvapena, co to jako říkám. No je to sranda, jak ty kultury na sebe takhle narážejí. Po cestě jsme ještě skoukli Elephant Rocks. V Oamaru nakoupíme a fičeli jsme do kempu. Tam jsme se dozvěděli, že tučňáci jsou k vidění mezi 6:45-8:00 večer a bylo skoro 7. Zaplatíme a hnedka jsme vyrazili směr pláž. Mělo by se prý ukázat mezi 1-10 tučňáky. Nakonec jsem jich viděli 6, sice hodně z dálky, protože to jsou celkem plachá zvířata, ale i tak to je fakt zážitek.
Protože v kempu byl gril alias BBQ, tak jsme ještě jednou jeli do obchodu a koupili kuřecí kýtky a byla párty. 🙂 Opekli jsme si kýtky a kukuřici a k tomu si dali vínko.

Fotogalerie