27.6.2012 – Ráno jsme vstávali už v 7, protože se půjčovna otvírala v 8 a my jsme chtěli co nejdříve vyrazit směr Pangong Tso jezero, které je podle průvodce nejkrásnějším jezerem v Ladhaku. Čekalo nás cca 150 km k jezeru, tak to si řeknete, že tam tak za cca 2,5 na pohodu budete. Ale ne v horách. 🙂 K jezeru se jede přes horský pass Chang La, který je ve výšce 5360 m.n.m.!!! Ano, je to tak, jeli jsme na motorce nad 5 000. 🙂 První část cesty vedla na pohodu po rovince, kdy jsme projížděli vesničky a kolem nás se začala vynořovat úžasná scenérie hor, modré oblohy a okolních vesniček.
Poté jsme se začali prokousávat směrem nahoru, začátek cesty byl ještě pořád asfalt, takže to šlo. Poslední úsek k passu a pak samozřejmě za passem je ale už jen hliněná a kamenitá cesta a tak bylo o zábavu postaráno. Jirka se ale zkušeně prokousával výš a výš, až jsme dorazili na pass, kde byl samozřejmě všude kolem sníh.
Tam jsme dostali teplý čaj zadarmo, což je díky indické armádě, která to tam má pod palcem. Na passu jsme se dlouho nezdržovali, protože přece jenom to je víc jak 5 000 metrů a my jsme se tam dostali z 3 500 metrů za cca 3h cesty a pro zajímavost jsme ujeli 75 km. Cesta za passem byla naštěstí kamenitá jenom chvíli a pak už nás čekal pouze krásný asfalt a parádní cesta luxusní krajinou. Okolní hory a údolí byli neskutečné, co chvilku jsem zastavovali a fotili.
A to tak jedete a najednou se dostanete do oblasti, kde se nachází až půl metrové písečné duny na cestě. Před 2 hodinami jsme viděli sníh a teď písečné duny a jazyky na cestě. Paráda.
Po cca 2:40 h jsme se dostali k jezeru. Jezero je opravdu parádní, ale slunce musí spolupracovat. Když slunce zasvítí na hladinu jezera, tak se hladina krásně zbarví do různých odstínů modré a spolu s různě hnědými horami v pozadí vytváří luxusní obrázek. Tentokrát s námi slunce spolupracovalo jenom krátce, ale i tak jsme stačili něco pofotit. 🙂
Jak uvidíte ve fotogalerii, když slunce nesvítí, tak je to normální jezero.
U jezera jsme si dali oběd a vyrazili zpátky. Tou dobou jsme špekulovali, zda to stihneme zpátky až do Lehu nebo budeme muset neplánovaně někde přespat. Od jezera jsme vyrazili v 15:20, takže to vypadalo všelijak. Cesta zpátky ale byla daleko pohodlnější, protože už nebyl takový „provoz“. Spousta zájezdových jeepů už byla před námi a proti nám jelo pouze pár aut. K passu jsme se dostali za krásné 2 hodinky a tak to vypadalo, že to i stihneme. Motorku jsme měli vrátit v půl osmé večer. Za passem to taky jelo krásně a tak jsme si užívali parádní cestu, kdy jsme postupně sjížděli do údolí a pak opět vesničkami.
Nakonec se Jirkovi podařilo dorazit do Lehu těsně po půl osmé, takže jsme na pohodu vrátili motorku. Cestou na večeři jsme zašli do agentury se poptat na náš další výlet, ale manažer tam nebyl, tak jsme se domluvili na zítřek na 10 ráno. Pak už nás čekala zasloužená večeře a hurá na hotel. Byl to naprosto parádní výlet, takže určitě doporučuji. Byli jsme sice slušně unaveni, ale fakt to stojí za to.
