Trpělivost růže a někdy dokonce tygry přináší

30.5.2012 –  Ráno jsme na pohodu stanuli a vyrazili zjistit autobusy směr Tala a národní park. Přímý bus nejel, ale za 10 minut vyrážel bus do Umaria, kde jsme mohli přesednout, takže jsme si dali rychlou snídani a vyrazili na 2,5 h cestu. Tam jsme přesedli na další bus, který nás po 1,5 h dovezl do vytouženého Tala. Tala je mini vesnička, která je vstupní bránou do parku, kde jsou hlavní atraktivitou tygři ve volné přírodě. Takže je tady na „hlavní“ silnici několik hotelů a spousta chlapů má jeep a nabízí projížďky v parku.
Ubytovali jsme se v hotelu, domluvili se s panem domácím na zítřejším Safari (často vám to přímo v hotelu nabízejí) a vyrazili na oběd. Potkali jsme 2 Holanďany, kteří nám ukázali fotky tygra na cestě v parku, kterého viděli na projížďce s jeepem. A přesně takhle bychom ho chtěli vidět i my. 🙂 Tak uvidíme. Při čekání na oběd se do dané restaurace nahrnuly asi 3 rodiny Indů s dětmi a začala show. 🙂
Netrvalo to ani minutku a 2 mladé slečny – kolem 8 let – přišli k nám a začal výslech: Jak se jmenujete? Odkud jste? Jaké je tvoje oblíbené zvíře? A pták? A kytka? Atd. 🙂 Do toho Jirka hrál hru na mobilu, takže se připojili i mládenci, kteří začali šéfovat Jirkův mobil, že to vypadalo, že ho už nedostane zpátky. 🙂 No a samozřejmě došlo i na focení s bělochy. 🙂 Takže se z toho vyklubal příjemný oběd s Indy. Odpoledne jsme se ukryli před sluncem na pokoj a na pohodu si četli či dopisovali blogy. Večer jsem pomaličku začal cítit, že tělo není opět ve formě. Už v průvodci psali, že Indie dá zabrat i zkušeným cestovatelům. Během pohodového večera s 2 Holanďany jsem to musel brzy zabalit a po půlnoci to začalo lítat horem, takže jsem se vůbec nevyspal a byl jsem slušně rozsekaný.

31.5.2012 – Na safari se vyráželo už v 5 ráno, ale bohužel beze mě. Byl jsem na tom špatně, takže nehrozilo nahánění tygra v jeepu. Jirka vyrazil s manželskou dvojicí – Ind Azim a Finka Johana a já zůstal na pokoji a bojoval dál. V 9 se Jirka vrátil, ale bohužel žádného tygra neviděli. Ale dozvěděl se, že včera tygr napadl jednoho vesničana a bohužel to skončilo fatálně. Žádná sranda, když máte za vesnicí džungli, kde volně žijí tygři. Taky třeba na noc se  všechny krávy z vesnice sami od sebe stáhnout na hlavní silnici, kde jsou relativně v bezpečí. Nebo se Jirka dozvěděl, že kdyby začali hodně nahlas štěkat psi a krávy se daly na úprk, tak to znamená jenom jedno – tygr je ve vesnici. Tohle se stalo ojediněle, ale i taková je Tala. Já jsem na tom byl během dne pořád blbě a tak jsem ho celý strávil v posteli a Jirka mi vzorně kupoval vodu, ať mám dostatek tekutin. K večeru jsme se domluvili, že zítra zkusíme safari ještě jednou.

1.6.2012 – Opět budíček v 5 ráno a protože mi bylo lépe než včera, tak jsem taky vyrazil na tygry. Našimi parťáky byla opět manželská dvojice Azim a Johana. Během 4 hodin jsme projeli velkou část parku a viděli jsme spoustu zvířat – pávy, jeleny, divoké krávy, opice, slony, divoké prase, nějaké slepice či co to bylo :-), ale tygr se nám pořád schovával.
Projížďka byla fajn, až na toho tygra, kterého opravdu chceme vidět. Takže to zítra zkusíme do třetice všeho dobrého. Po příjezdu jsme si dali snídani a šli se dospat, přece jenom stávání v 5 není nic pro mě. 🙂 Celý den až k večeru jsme byli na pokoji, protože horko je tady v tuto roční dobu opravdu masakriální. No ale když na pokoji vypne proud = nejde ani větrák ani ochlazovač vzduchu, tak z vás stejně leje, až to není pěkné. 🙂 K večeru jsme vyrazili na jídlo, já jsem byl opět na dietě, takže to jistila pouze rýže. 🙂 Před 9 ulehám do postele a za chvilku na dveře bouchá Azim, že zítřejší ranní Safari není, že to boreček z hotelu odpoledne nezabookoval, protože nejel internet a teď je už brána č. 1 plná. Takže jsem s Azimem obešli pár dalších hotelů a Azimovi se podařilo sehnat auto, ale na 2. bránu, kde je šance vidět tygra menší. Byla to naše jediná šance, takže jsme to brali. Nakonec Azim ještě vyplnil žádost na bránu 1 a že prý uvidíme ráno.

2.6.2012 – Dneska byl budíček pro velký úspěch ještě dřív – 4:10. Aktivně stáváme, ale před hotelem v 4:15 nikdo, Azim a jeho žena taky nikde, takže čekáme, co bude. V 4:30 přijede auto, pak zase odjede, nakonec dorazí jiné, Jirka budí Azima a Johanu, kteří zaspali a vyrážíme k našemu překvapení k bráně č. 1. Bohužel se tam dozvídáme, co už víme, že je plno a tak vyrážíme zkusit štěstí s bránou č. 2. Park jsme projížděli křížem krážem, co to dalo, ale opět nic. Tygři se nám prostě úspěšně vyhýbají.
Po dojezdu k hotelu jsme se hned domluvili na večerní safari, protože někdo viděl dopoledne na bráně č. 1 tygry, tak chceme taky zkusit štěstí. Doba do 15:30 naštěstí utekla jako voda a my jsme opět seděli v jeepu a valili to směr brána č. 1 s nadějí, že tentokrát to už musí opravdu klapnout. Nejprve jsme se opět povozili po parku a pak už jsme celí nedočkaví přijížděli k místu, kde ráno viděli 3 „mláďata“ s tygřicí a protože už bylo 17:30, tak mláďata by měla být vzhůru. Už jak jsme přijížděli, tak tam stála hromada jeepů, takže to vypadala, že tentokrát to klapne. A taky že JO!!! KONEČNĚ!!! 🙂 Po cca 14 hodinách strávených v parku pro Jirku a 10 pro mě nastala vytoužená chvíle – vidět tygry žijící ve volné přírodě.
3 tygříci se nám chvilku schovávali v trávě a jen sem tam šibalsky vykoukli, ale potom se začali postupně jeden po druhém přesouvat dál a všichni tři to vzali stejnou cestou před křovím jen asi s 5 minutovým intervalem cca 15 metrů od nás. Paráda.
Asi hodinku jsme ani nedutali, kochali se a fotili je. Fakt luxus. Navečer jsme plně spokojeni dorazili na hotel a vyrazili na večeři. Byli jsme ve stejné restauračce jako včera, kde byl mladý číšník a to vám byl týpek. Číšník zapnul stropní větrák a ukazuje nám, že je to teď lepší a my, že jo. Vedle u stolu seděli 2 Francouzi kolem 25-30 a jeden měl na hlavě klobouk. A tu mu číšník bez jediného varování zezadu sundá klobouk, pod kterým byla schovaná vyholená hlava a vzadu mini copánek. Mlaďoch mu ukazuje, že teď to je lepší s tím větrákem a my čekáme, co se bude dík, ale vyholená hlava no stres. Stát se tohle v Evropě, tak by vzduchem lítaly stoličky a toho číšníka by vyholená hlava vynesla v zubech ven. 🙂 V Indii je třeba se připravit na to, že Indové neznají osobní prostor či soukromí. Není nic neobvyklého, že si děláte něco na mobilu či laptopu a kdokoliv – spolucestující, číšník či chlápek na recepci se na vás doslova nalepí a čumí vám na mobil či laptop a není to pro ně něco nenormálního. Nebo vám z ničeho nic vezmou ruku a prohlíží si hodinky či náramky. 🙂 Když se ale tomu poddáte, tak o to víc pocítíte danou kulturu, která je tak odlišná od té evropské. Na hotelu jsme si pak dali na oslavu tygrů pivko a doklepli úspěšný den.

Fotogalerie