Indii začínáme hned intenzivně – Varanasi

26.5.2012 – Ráno brzy vstáváme, dáme si v nedaleké restauraci první tradiční indickou snídani a vyrážíme na autobusák. Měli jsme štěstí, protože bus za chvilku vyrážel. Opět to byl lokální bus, ale větší než jsme zatím vyzkoušeli. Cesta do Varanasí trvala 7 hodin a opět to byl mega zážitek. 🙂 Celá ta velká plechová bouda na kolečkách sebou neskutečně házela, v podlaze byly díry, že jsme viděli kolo či sedačky nebyly pořádně připevněné k podlaze. 🙂
O pérování tento bus neslyšel ani z dálky a tak jsme v pravidelných intervalech dostávali parádní nášup v podobě házení všemi směry. Sem tam začal někdo během této show něco křičet směrem k řidiči a hádám, že ho za to nechválil. 🙂 Nakonec jsme teda zdárně dorazili do Varanasi a hledali motorikšu, která nás odveze k hotelu. Byl to ze začátku boj, Jirka se jen tak nedal, dal jim, co proto a nakonec jsme se dostali na hranici starého města, kde jsme museli pěšky. Celé staré město je tvořeno mini úzkými uličkami, kde se tlačí davy lidí, jezdí kola či motorky a do toho na každém druhém rohu stojí kráva. Takže je to mazec akce projít kolem krávy v uličce, která má cca 2 metry a kráva zabírá dobrých 1,5 metrů. 🙂 Večer jsme vyrazili k posvátné řece Ganga k Dasaswamedh Ghat, protože jsme chtěli skouknout Ganga aarti ceremoniál s puja – něco jako vzdávání hold bohům a atmosféra je opravdu ojedinělá.
Ale před tím jsme si po cestě dali jednu delikatesu – Lassi ve vyhlášeném podniku Blue Lassi Shop, který funguje více jak 70 let a je velice oblíbený mezi cizinci.
Lassi je tradiční „jogurt“, který je namíchaný s ovocem. Opravdu luxus zákusek. Pak už jsme dorazili k řece, prošli se kolem a nasávali parádní atmosféru.

27.5.2012 – Po snídani ve vyhlášeném Brown Bread Backery vyrážíme na procházku starým městem během dne a pak plánujeme se projít kolem řeky a skouknout jednotlivé Ghaty, což jsou vstupy k řece většinou tvořené schody, kde probíhají různé rituály, koupání či kremace.
Zavítali jsme i k místu, kde se nejčastěji provádějí kremace. Již v Nepálu jsme viděli veřejné kremace, takže to nemělo na mě až tak velký prvotní dopad, ale pořád to je velice intenzivní zážitek. Tady v Indii je focení striktně zakázáno, takže není žádná fotka. Kolem poledne se teplota vyšplhala až na cca 42 stupňů, takže jsme se rozhodli se schovat na hotel a dokončit to v pozdním odpoledne. Během odpoledne jsem dopisoval blog, protože bylo o čem psát. 🙂 Odpoledne jsme začali jídlem v restauračce, která byla na střeše, takže jsme měli celé Varanasi s Gangou krásně na dlani.
Poté nás už čekalo dokončení dopolední trasy kolem řeky. A to si tak sedíte na schodech u jednoho ghatu, sledujete kolem ten šrumec a najednou si k vám přisedne Ind kolem 40 a poprosí vás, jestli se může s vámi vyfotit. 🙂 No fakt nekecám, najednou jsme byli my běloši za atrakci a Indové se s námi fotili. 🙂 Národním sportem numero uno je v Indii kriket a opravdu ho vidíte hrát všude – v uzoučkých uličkách ve starém městě nebo přímo u Gangy na hlavních ghátech.
Nakonec jsme se rozhodli si vzít loďku a projeli jsme se po řece k největšímu ghatu – Assi Ghat a pak zpátky nahoru k Dasaswamedh Ghat, kde jsme skoukli stejný ceremoniál jako včera, tentokrát z řeky. Plavba byla opravdu luxus – to si tak na pohodu sedíte na loďce plující na posvátné řece Ganga, koukáte kolem na další hromadu loděk s místníma, kteří na vás mávají a zdraví vás, na osvětleném břehu vidíte spoustu lidí všech věkových kategorií, jak se koupou či perou prádlo a do toho na dalších ghátech probíhají večerní rituály s hudbou, které jsou sledovány hromadou lidí na loďkách či jsou na břehu. Vše dohromady má opravdu nezaměnitelnou atmosféru.
Pak už nás čekala pozdní večeře a hurá na hotel.

28.5.2012 – Jirka a já jsme se rozhodli si dneska přivstat a skouknout východ slunce u řeky. Takže budíček byl v 5:00 a vyzbrojeni foťákama jsme vyrazili k řece. Tam už probíhalo na více místech tradiční ranní koupání v řece, modlení se, praní, atd.
A opět jsme se projeli na loďce, ať máme řeku Gangu i za světla.
Po luxus ranní akci jsme fičeli zpátky na hotel a já se na hodinku dospal. 🙂 Pak jsme všichni 3 fičeli pořešit lístky na vlak. No byl to celkem boj, protože spousta vlaků byla vyprodaná. Nakonec jsme to s Jirkou vyšpekulovali a koupili lístky do Katni. V poledne jsme se opět ukryli do hotelu, protože horko je tady opravdu masakriální. Budeme muset poupravovat plán v Indii tak, abychom se tomu polednímu slunci vyhýbali, co to dá. Na oběd jsme zašli do výborné japonské Megu Café restauračky, dali si oběd a rozloučili se s Martinem, protože se od nás odpoledne odpojoval po 3,5 měsících společného cestování. Letí domů už 4.6.2012, takže fičí přímo do Agra na Taj Mahal, pak Jaipur a Delhi. Odpoledne jsem si opět dodělával věci na laptopu. Večer jsme si řekli, že zajdeme jenom na malý snack, protože jsme neměli až takový hlad a dopadlo to následovně. 😉 Zašli jsme do první restauračky na rohu a majitel nám začal vyprávět o přípravě jídla s takovou vášní, že jsme si objednali vše, co nám doporučil, i když jsme původně chtěli jen málo. 🙂 Takže jsme se opět přejedli, jako tradičně. 🙂

29.5.2012 – Dnes nás čekal poslední den ve Varanasi a tak jsem dopoledne zkoušel sehnat sim kartu na internet do laptopu, ale bohužel se nezadařilo. V poledne jsme se odhlásili z hotelu a vyrazili skouknout Benares Hindu univerzitu a New Vishwanath chrám, který je přístupný i pro lidi jiného než Hindu vyznání.
Univerzita nás moc neoslovila, protože se jednalo o novější budovy. Chrám byl ok, ale o čem bych rád napsal je, co jsme viděli, když jsme na pohodu seděli před chrámem v parku. Sledovali jsme mini gang, podle všeho, sirotků, kteří buď chodili kolem a žebrali či se snažili pomocí klacků sundat ze stromu nějaké ovoce. S Jirkou jsme se shodli, že nemá smysl jim dávat peníze či jídlo, i když jim chcete pomoc, protože to nevyřeší daný problém. Jak řekl Jirka: „Já věřím na vzdělání.“ A je to pravda. Je třeba jim pomoci jinou cestou a tak už vím, že až dorazím domů, tak se určitě poohlídnu po nějakém skutečně fungujícím programu, který bude zajišťovat vzdělání či jinou prospěšnou aktivitu a každý měsíc tam přihodím nějaké penízky. No a vy moji vážení čtenáři: Taky o tom popřemýšlejte, a když, tak do toho běžte. Ty penízky na vzdělání či něco jiného jsou tady v Asii či v jiné chudé zemi fakt třeba. Pak už nás čekalo vyzvednutí báglů na hotelu a fičeli jsme na vlakáč. A opět se nám naskytnul typický obrázek vlakového nádraží v Indii, jak jsem již psal v jiném článku. A jako bonus jsme dneska viděli krávu, která si to na pohodu šine kolejištěm. 🙂 Jeli jsme ve sleeper class – „lůžková třída“, ve vlaku se spí ve třech patrech, my jsme měli to úplně nahoře a je to fakt mazec akce. 🙂 Během noci se pak spalo i na zemi, lidi leželi opravdu všude, kde se dalo. Vyjeli jsme v 17:00 a do Katni jsme dorazili ve 2:15 ráno. Zkusili jsme 2 hotely, ale byly plné, tak jsme vzali cyklorikšu, který nás zavezl do parádního hotelu, který byl kousek od autobusáku, který jsme potřebovali na ráno. Supr.

Fotogalerie