23.-25.5.2012 – Ráno vše klapalo, jak mělo, bus opravdu jel, takže jsme vyrazili na autobusák a v 7:30 vyrazili směr Chitwan. Po cca 4,5 h jsme se na pohodu dopracovali do mini vesničky Sauraha, která je hlavní bránou do parku. Bus nás samozřejmě vyhodil na místním „autobusáku“, který je mimo vesničku a tak se kolem autobusu seběhlo stádo místních naháněčů, kteří do vás klavírují, že zrovna ten jejich hotel je nej. Fakt mazec akce. 🙂 Nakonec nám jeden slíbil, že když se nám nebude líbit ten jeho hotel, tak nás doveze do našeho vybraného. Nakonec to dopadlo tak, že jsme už zůstali u něho, protože vše bylo ok. Po menší pauze jsme se šli domluvit na recepci, co a kdy budeme v Chitwanu vyvádět – je toho tady spousta, takže jsme to chtěli nějak dobře prokombinovat. Po delší debatě a smlouvání jsme si ušili balík aktivit, který jsme chtěli a v ceně bylo i ubytko a strava. Paráda. Zašli jsme si na oběd a naší večerní aktivitou byla procházka kolem hranice parku a skouknutí slonů, o které se tady starají.
Celí nažhavení, že uvidíme nosorožce, či dokonce tygra jsme vyrazili s dalšími 3 Číňany z hotelu. Nejlepší byl doktor Thomas, který byl opravdu týpek. Celo dobu v Chitwanu bylo neskutečně horko a hlavně vysoká vlhkost, takže ze všech slušně lilo. Ale z doktora to valilo o 106, takže na pohodu sundal tričko (v asijských zemích se tohle nedělá) a pořád se do něho utíral. Prostě týpek. 🙂 Nebo nás dobíhal, protože byl pozadu a řval: Where is tiger?!? – „Kde je tygr?!?, kterého jsme všichni chtěli vidět.
Procházka byla fajn, ale nic pořádného jsme neviděli, takže jsme na pohodu k večeru dorazili na hotel a k večeři dostali tradiční Dal Bath. Doktor se opět ukázal ve formě, protože měl mega hlad a tak si přidával a přidával. 🙂
Ráno jsme vstávali už kolem 6, snídaně a vyrazili jsme do parku. Tentokrát jsme si nejprve dali hodinovou projížďku v kánoi, kde nás jelo dohromady 8 bělochů – 3 Češi, 3 Číňani a 2 Izraelky a 3 průvodci.
Plavili jsme se na pohodu po řece a skoukávali hlavně místní ptactvo. Po plavbě jsme se hnedka vydali na cca 3 h procházku džunglí, kdy jsme doufali, že konečně něco uvidíme. Ale nejprve jsme dostali instruktáž, jak se chovat, když na nás zaútočí nosorožec, medvěd či tygr. No u tygra to bylo jednoduché – pomodlit se. Tady nejde dělat nic jiného, protože prý není šance to nějak uhrát. Nevím, zda jsem tuhle informaci chtěl slyšet před vstupem do parku. 🙂 Bohudík či bohužel je šance tady vidět tygra velmi malá. Procházka džunglí byla supr, hlavní stopař se zkušeně prodíral parkem a hledal, co by nám ukázal.
Začali jsme opicemi, pak následoval krokodýl v řece. Ale my jsme hlavně chtěli vidět nosorožce. Najednou průvodce ukazuje smluvené signály – Ticho a Rychle za mnou. Než polovina z nás stačila vytáhnout foťáky, tak z říčky neskutečnou rychlostí vyrazili pryč dva 2-tunoví nosorožci. Aspoň, že jsem je viděl, protože Izraelky je dokonce neviděly. Při cestě zpět jsme na chvilku zakotvili na jedné vyhlídkové plošině a tu najednou vidíme dalšího nosorožce v trávě. No ještě odbočím k té trávě. „Nevýhodou“ v Chitwan NP je, že je tady hodně vysoká tráva, takže tady nejsou zvířata krásně vidět jako např. v Africe. Taťka a brácha by mohli vyprávět, protože byli na safari v JAR. Takže je třeba se nejen dobře dívat a poslouchat, ale když chcete mít dobrou fotku, tak musíte jít sakra blízko. S průvodcem jsme teda vyrazili co nejblíž k nosorožci. A je to mazec pocit, když jste od něho cca 20 metrů a nevíte, co nosorožec provede.
Taky jsme na konci pelášili zpátky, protože se nosorožec otočil a udělal krok dopředu. 🙂 Dorazili jsme spokojeni na hotel, doktor samozřejmě vzal jídelnu útokem a hned se dožadoval jídla. Prostě nezklamal. 🙂 Pro nás 3 byl hnedka další program – koupání se slonem. K hotelu dorazil chlápek se slonem, my jsme „nastoupili“ a vyrazili k nedaleké řece se koupat. 🙂 Slon to zaparkoval do řeky a pak nás chobotem začal obstřikovat, až jsme byli skrz na skrz mokří. Protože bylo sakra horko a dusno, tak to byla velice příjemná sprcha. 🙂
Pak jsme slona umyli a vyrazili zpátky na hotel. Supr zážitek, určitě to zkuste, když budete mít možnost. Po obědě jsme pouze chvilku vydechli a pak hurá na projížďku parkem v jeepu. V jeepu nás jelo 7 – 3 Češi, 2 Izraelky, 1 Kanada a 1 Ind plus průvodce. První cca 2 hodinky byly celkem nudné, viděli jsme pár jelenů a 2 nosorožce ve vysoké trávě, takže jsme je vlastně neviděli. Nakonec ale na nás přece jenom čekalo blízké setkání s nosorožcem a dokonce 2x. 🙂 První si tak na pohodu stojí v lese bez trávy a řidič to zaparkoval cca 10 metrů od něho. Fotíme jako vzteklí a v hlavě mi běhá myšlenka, že by tu naší plechovou krabičku převrátil bez mrknutí oka. Ale nosorožec na pohodu žere trávu a je mu totálně fuk, co tam provádíme. 🙂
Druhého jsme našli blízko jezera a tam se nám podaří se s nosorožcem vyfotit. Supr.
Celá jízda v parku nakonec zabrala slušných 4,5 h a všichni byli spokojeni, že máme nosorožce. Skoro na konci projížďky se u jednoho mini mostku dozvídáme, že jsme minuli tygra o cca 5 minut. Sakriš. 🙂 Večer si kupujeme pivka na oslavu nosorožce a po večeři kecáme v restauraci.
S námi tam je i doktor, který ale usne a tak před něho naaranžujeme piva, cigarety a další věci a vyfotíme ho jeho vlastním iPadem, ať má z večera taky vzpomínku. 🙂
Poslední den v Chitwanu a vlastně i v celém Nepálu začneme stylově – projížďka džunglí na slonovi. 🙂 4 jsme naskákali na slona a vyrazili do parku na 1,5 h akci. Bylo to samozřejmě supr, jen jsme už neviděli tolik zvířat.
Pak už následovalo rozloučení s hotelem a personálem, který byl opravdu parádní. Hotel Butterfly je řízen 2 rodinami a všichni byli moc fajn. Od kuchaře, který měl radost z doktora, jak si furt přidával a neměl dost, přes průvodce až na pana domácího, který to měl všechno pod palcem. Vládla tam supr rodinná atmosféra. V 9:15 nám jel autobus do Sunauli, což je hraniční přechod do Indie. Cesta nám zabrala skoro 6 hodin a cestou jsme viděli pár ohořelých vraků díky nedávným stávkám. Bylo to tady celkem hustý.
Nejzajímavější část cesty byla, kdy nás po cca 4 h přehodili v jednom městečku do jiného autobusu, který byl stejný typ, jen pamatoval i Rakousko-Uhersko. 🙂 A do toho to měli pod palcem lidi, co z toho chtěli vymáčknout maximum, takže bus byl permanentně skoro dvojnásobně přeplněn. 🙂 Jj, cestování v lokálních busech má vždy spešl kouzlo. 🙂 Před hranicí na nás čekalo další překvápko v podobě zákazu vjezdu autobusů až k hranici, takže jsme si chtě nechtě museli vzít rikšu, protože to bylo cca 8 km k hranicím.
Po hodině jízdy jsme se konečně dopracovali k hranicím a tím pádem jsme se loučili s Nepálem. Samotná hranice je mazec blázinec, že se nám podařilo minout nepálskou výstupní kontrolu a hnedka si to šinuli k indiánské, kde nás ale poslali zpět pro nepálské razítko. Díky stávkám v Nepálu jsme zůstali v Nepálu o jeden den déle, než povolovalo vízum, ale chlapík si toho vůbec nevšimnul. 🙂 Na indické straně taky vše proběhlo v klídku a tak jsme začali šéfovat, co dál. Už ze včerejší projížďky v jeepu jsme znali jednoho Inda, který taky dneska fičel přes hranice a tak jsme se všichni 4 domluvili na taxíku a on nám domluvil supr cenu. Po cca 2 hodinách jsme se dopracovali do města Gorakhpur, kde jsme unaveni zakotvili v hotelu. Bylo ale třeba ještě zjistit vlak na zítřek do Varanasi a tak jsme vyrazili na vlakové nádraží, které bylo přes ulici. A tady jsem si ověřil, že indické dráhy přepraví denně až 20 000 000 lidí. Ano, je to 20 mega lidí!!! Na nádraží posedávali, polehávali, spali či jen tak na pohodu stálo opravdu neskutečné množství lidí. Na lístky se stálo ve spoustě řadách, které neměly konce. Fakt mazec akce. Rezervace dražších lístků a pro cizince byla nesmyslně 0,5 km od nádraží, kde jsme si vyčkali hodinu ve frontě a nakonec zjistili, že je vlak vyprodaný. Takže zítra zkusíme bus.