První treky v Kathmandu Valley

29.4.-2.5.2012 – Ráno jsme po snídani vyrazili na autobusák v Kathmandu, kde se o nás velice rychle postarali. 🙂 Stačilo říci město či vesničku a hnedka nás místní mladý organizátor nasměroval k jednomu mini busu a za chvilku jsme fičeli směr Valley. Během cca 2 hodin jsme se dostali do vesničky Brahmakel, odkud jsme plánovali vyrazit po svých.
Během cesty autobusem se jedna místní slečna dala do družného hovoru s Marťasem a když jsme vystoupili, tak nám ukázal náramek, který od slečny dostal. Prostě ho chvilku necháte bez dohledu a ono tohle. 🙂 Z vesničky jsme vyrazili směr nahoru ke starému chrámu Changunarajan, který je v UNESCO a narazili jsme na mini školu či spíše jednu učebnu, kde se děti učili anglicky.
Už cesta k chrámu naznačovala, že nás čekají 3 luxus dny plné vesniček, vesnického života, políček a okolních kopců. Samotný chrám byl velice krásně propracovaný a bylo na co koukat.
Po prohlídce jsme si dali jídlo v místní mini restauračce a pokračovali dál směr Nagarkot. Během cesty jsme procházeli mini vesničkami a kochali se krásnými výhledy.
A hlavně jsme rozlouskli, jak se z domácí kozy stane koza divoká. To si to tak šlapem a najednou vidíme kozu, jak požírá marihuanu. Ano, je to tak, fotka nelže. No a tím pádem to je zcela jasné, jak se z kozy domácí stane koza divoká. 🙂
Poslední úsek asi 3 km byl po cestě a tak jsme stopli autobus a do horské vesničky dorazili busem. Nagarkot byla pro mě pohodová horská vesnička, kde dávají lišky dobrou noc.
Večer jsme si dali jídlo v jedné restauračce na balkóně a na pohodu strávili zbytek večera.

Hodně brzy ráno jsme aktivně stávali, protože z Nagarkotu je možno vidět Mt. Everest. Počasí ale nespolupracovalo, Everest byl schován a tak jsme rychle zalezli zpátky do postele.
Cestou ráno do Dulikelu jsme potkávali spoustu školáků, kteří pěšky celkem zdaleka fičeli do školy.
Tento den by se dal nazvat: „Terasové políčka, kam se podíváš.“ Během cesty, kdy jsme to valili všemi směry – nahoru, dolů či po vrstevnici jsme viděli nekonečné množství terasových políček v kopcích spolu s mini vesničkami, které byly zakousnuté ve svazích. Opravdu parádní.
Jediné mínus bylo, že jsme za těmi kopci neviděli pořádné hory, které byly schované v oparu či mracích. Ale i tak to bylo parádní, jak jsem psal. 🙂
Nakonec jsme došli do Dulikelu, kde jsme si dali ovocný oběd a vyrazili dál až do Banema. No ale ještě než jsme vyrazili, tak jsme zjistili, že na střeše autobuse se dá převést spoustu věcí, jako třeba kozy. 🙂
Protože jsme v Banema dorazili celkem brzy, tak jsme se rozhodli, že dneska ještě busem pojedeme do Bhaktapur. Během cesty se pokazil bus a tak jsme museli ven, ale za chvilku projíždělo několik dalších busů a tak jsme se na pohodu dostali do Bhaktapur. Tak jsme stihli na náměstí krásný západ Slunce a pak si našli hotel.

Poslední den našeho mini výletu jsme dopoledne strávili v Bhaktapur, kde celá stará část města je opět v UNESCO a vůbec se nedivím proč. Je to tady opravdu luxusní – mini uličky, jednotlivé domky, obchůdky kolem, různé detaily staveb či chrámy spolu s místníma vytvářejí jedinečnou atmosféru, kterou jsme skoukli během okružní procházky podle průvodce.
V poledne jsme vyrazili busem zpět do Kathmandu a hledali jsme nový hotel, který jsme dostali doporučený týpkem, který s námi jel včera do Bhaktapur, ale nakonec jsme skončili jinde. Odpoledne jsme začali šéfovat věci ohledně Annapurna treku. Bylo třeba zařídit povolení, nechat si poslat batohy do Pokhara, Jirka si chtěl sehnat nosiče, atd. Nakonec Jirku v jedné cestovní agentuře odchytil týpek a vše jsme zařídili u něho. K večeři jsem si konečně dal teplé kvašené pivko a bylo to supr.

Dnešní den jsem měl 2 úkoly – Indická ambasáda a sehnat zbytek věcí na trek. Na ambasádu jsme dorazili brzy ráno, zaplatili a pro vízum jsme se měli stavit v 5 odpoledne. Takže zbytek dne se nesl ve shánění drobností na trek, sbalení se a sejít se s týpkem, který nám vše vysvětlí, dá nám povolení, atd. Vše, co jsem potřeboval, jsem sehnal a tak jsme v půl páté dorazili týpkovi, předali bágly, ale protože jsme museli být v 5 na ambasádě, tak jsme se domluvili, že se po ambasádě vrátíme. Na ambasádě vše proběhlo hladce a v pase teď máme indické vízum. Paráda, další věc vyřízena. Po ambasádě jsme rychle taxanem fičeli zpět do agentury, kde jsme dostali potřebné info a seznámili jsme se s naším průvodcem a nosičem během treku. Už od pohledu bylo jasné, že si s ním budeme rozumět a vše bude ok. 🙂 Ještě jsme mu ukázali náš hotel, aby věděl, kde nás ráno vyzvednout a pak už byla na pořadu dne jen večeře a pivko na pokoji. 🙂

Fotogalerie