20.–22.4.2012 – Ráno jsme hned po snídani vyrazili hledat pick up truck, což se nám celkem rychle podařilo a dorazili jsme do Nyaungshwe, kde nám bohužel asi o 5 minut ujel autobus do Meiktily. A tak nám nezbývalo nic jiného, než si vzít další pick up truck, tentokrát to ale byla mega jízda na 6 hodin. Seděli jsme na střeše s dalšími Barmánci, teplota se vyšplhala během dopoledne na 43 stupňů, slunce pálilo, co to dalo, takže se tahle jízda velice hluboko zapsala do naší paměti, hlavně můj zadek mi pak ještě 2 dny připomínal tuto jízdu. 🙂 
Během cesty jsme párkrát zastavovali, dali si nějaký drink či nějakou drobnost a takhle jsme se nakonec dopracovali až do Meiktily. Klobouk dolů před místníma, že takhle cestují pořád. Jako zážitek to bylo luxus, ale jezdit takhle každý den? To je jiný masakr. V Meiktile jsme začali opět procházet jednotlivé agentury, ale všude bylo vyprodáno nebo byly příliš drahé lístky do Yangonu. Už jsme se chystali vzít další truck do Tanzi, odkud by jsme fičeli nočním vlakem do Yangonu, když jsme jednu agenturu usmlouvali na 2 lístky za lepší cenu a Jirka šel k jiné koupit poslední lístek. Nakonec to dopadlo tak, že Jirka přišel s tím, že nejprve neměla už žádný lístek a pak ho při odchodu volala zpět, že jí zrovna volali, že má 3 lístky a my jsme mohli jet nočním busem do Yangonu. Paráda. 🙂 Měli jsme asi 3,5 h do odjezdu a tak jsme zašli do restauračky a tam na pohodu strávili zbytek večera do odjezdu. Po sedmé večer jsme spokojeně vyrazili směr Yangon.
Na autobusák v Yangonu jsme dorazili opravdu brzy ráno, bylo něco po půl třetí. Jirka měl v plánu jet do Yangonu se ubytovat a Martin a já jsme plánovali skouknout další atraktivitu v Barmě, která nám chyběla – Golden boulder. Ale bylo opravdu moc brzy a tak jsme sedli do restauračky na autobusáku, dali si velmi brzkou snídani a na pohodu hráli karty, kde jsem slušně prohrával. 🙂 Před šestou jsme se rozešli, Martin a já našli bus a v půl sedmé vyrazili na další 4 h cestu do Kinpun. Tam jsme dorazili v poledne, ubytovali se, lehce prospali, pak vyrazili na oběd a zjistit, jak se dostaneme k té zlaté hroudě. 🙂 K začátku strmého výšlapu jsme se dostali díky dalšímu typu pick up trucků, kde na korbě jsou lavice a namačkají tam neskutečné množství lidí. 🙂
Cesta byla další nezapomenutelný zážitek, kdy to s vámi háže nahoru, dolů, doleva či doprava a vy se nemáte čeho držet. 🙂 Auta mají neskutečnou výdrž, protože i plně naložený truck neměl nejmenší problém v opravdu brutálním kopci. Nakonec nás čekal asi 40 minutový stoupák, ale odměna stála za to. Co že vlastně je ta Golden boulder? To se jeden král kdysi rozhodl, že pozlatí velký šutrák, nechá ho vynést a položit na jednu skálu, postaví na ten šutrák malou pagoda a celé to je, podle pověsti, vybalancované zlatým vlasem od Buddhy na vrcholku pagody. Podle fotek uvidíte, že to odporuje fyzikálním zákonům, protože by ten šutr měl spadnout dolů, ale už nějaký ten pátek tam pořád drží. 🙂
Pro Barmánce to je velice posvátné místo a tak se tam často vydávají pomodlit a tudíž je jich tam spousta. Ale jak už mi řekl Jirka – všichni tam kolem toho patří, jediná věc, co tam nepatří, jsme my běloši. 🙂
Bohužel jsme museli v 5 večer rychle dolů, protože před šestou jel poslední truck do městečka. Během cesty dolů jsme viděli, jak se dopravují nahoru bohatí turisti. 🙂
Posledním truckem jelo pouze 5 bělochů a zbytek byli místní, co tam prodávají či si jinak vydělávají na živobytí. A to se místní organizér trucku rozhodl na korbu dostat maximum lidí a tak když mi řekl, že se mám posadit na lavici, která podle mě byla už přeplněná, tak jsem na něho hodil výraz, jako že ne a on jako že jo, takže jsem nakonec fičel. 🙂 Pak se mě asi ještě 3x zeptal, zda jsem s tím ok. 🙂 No a to pak jedete, že vaše kolena jsou v něčí zadnici, cizí kolena ve vaší zadnici a zleva a zprava jsme nalisovaní mezi další zadky. 🙂 Večer jsme dali na pohodu hned při cestě k hotelu večeři a fičeli spát.
Protože jsem se ráno necítil nejlíp, tak jsem dopolední program zrušil – měl jsem se jít projít na menší nekomerční Golden boulder. V 11 nám jel autobus do Yangonu a už v 10:40 na nás klepe borec z hotelu, že na nás čekají s busem. Rychle jsme teda vyrazili k busu a opravdu v 10:50 jsme vyrazili, jen co jsme nastoupili. 🙂 V Yangonu jsme se sešli s Jirkou na hotelu a Martin a já vyrazili na poslední atrakci, co jsme chtěli vidět – Shwedagon Pagoda – největší v Barmě.
Jirka nám během té doby proměnil zbývající barmské peníze na dolary za velice dobrý kurz. Pagoda má opravdu mazec kouzlo. Prošli jsme si to, pofotili a fičeli zpátky na hotel a s Jirkou vyrazili k večeru na poslední jídlo v Barmě v Yangonu.