17.4–19.4.2012 – Jak už název článku napovídá, tak další dny byly „zajímavé“. Už brzy ráno jsem tušil, že je něco hodně špatně. Na trek jsme se měli vydat v půl deváté a já ještě v 8 běžel na záchod a bral si Endiaron. Martin trek vzdal úplně, protože stejně jako já byl na tom špatně. Já jsem se rozhodl, že trek zkusím, moc jsem to chtěl jít. Ze začátku to bylo ok, náš průvodce – velice příjemný starší Ind – nám ukazoval a vykládal o všem možném.
Postupem času se ale můj stav horšil, byl jsem hlavně hodně vyčerpaný a tak jsem mu kolem půl 12 říkal, že už to je se mnou hodně špatné. Za hodinku měl být oběd a já doufal, že tam budu moc zůstat či se to nějak jinak vyřeší. Jenomže jsme byli uprostřed ničeho a jídlo bylo plánované v mini vesničce, tak to se mnou vypadalo opravdu bledě. Naštěstí za chvilku projížděly motorky a náš průvodce mi domluvil odvoz zpátky na hotel. Cesta na motorce byla pro mě nekonečná, bylo mi už opravdu hodně špatně, držel jsem se, co to dalo a nakonec jsme po 35 minutách sjeli z hor k hotelu. Rychle jsem se vrátil na pokoj, kde mě překvapeně vidí Martin a ulehám do postele. Probudil jsem se až večer a paní domácí nám kupuje posilující drinky, protože jsme ztratili spoustu energie. Bohužel se mi od večera opět rozjelo běhání na záchod a tak to pokračovalo celou noc.
Další den jsem věděl, že pořád nemůžu nastoupit na trek a tak jsme si domluvili autobus do Shwenyaung na další den a opět strávili celý den na hotelu. Až do večera jsem pořád odbíhával a mohl jsem si podle toho seřizovat hodinky. 🙂 Navečer Martin skočil pro jídlo a dal jsem si zeleninovou rýži na posílení.
Tento den bylo po zdravotní stránce vše ok, takže jsme se sbalili a brzy ráno vyrazili na bus do Shwenyaung. Po cca 2 h jsme pak vzali pick up truck do Nyaungshwe. Tak jsme dorazili do Joy Hotelu blízko jezera Inle, kde jsme se měli setkat s Jirkou z treku.
Měli jsme ještě čas a tak jsme prošli cestovní agentury a hledali lístky na zítřek do Yangonu busem, ale vše bylo vyprodané. Po půl druhé dorazil Jirka a vydali jsme se shánět lístky na další dny. Nakonec jsme nic nesehnali, ale dostali jsme instrukce, jak se dostat do Yangonu přes pick up trucky a busy. Odpoledne jsme se s Martinem rozhodli, že si aspoň dáme projížďku lodí po jezeře Inle, když už nevyšel trek. Nakonec s námi jel i Jirka, i když byl unavený z treku. Plavba loďkou byla luxusní, viděli jsme rybáře v akci, spoustu domků kolem jezera s políčky, navštívili monasterii mnichů, atd. Fotky řeknou více.
Zpátky jsme přijížděli při západu Slunce a kolem kanálu jsme měli možnost vidět obyčejný život místňáků, jak se večer po práci scházejí doma, umývají se v kanálu, atd. Prostě luxus plavba se vším všudy. Večer jsme zašli na fajn večeři a spát, protože zítra nás čekal přejezd do Yangonu.