3.4.2012 – V 7:30 jsme byli s Martinem připraveni před hotelem, kde nás vyzvedla jedna borka a naložila do minibusu. Ještě jsme asi 40 minut kroužili v Bangkoku, až jsme nasbírali všechny pasažéry a vyrazili směr hranice. Řidič to slušně valil na „dálnici“ v Thajsku, takže jsem za cca 4 h byli na hranici. Nebo spíš řečeno skoro u hranice. A tady začala naše zkušenost, kterou má asi každý, kdo překračoval hranice do Kambodže. Ale nejdříve malá story o Kambodži. Protože se jedná o chudý stát, tak si spousta lidí vydělává peníze tak, že se snaží turisty různě oklamat, lžou jim o současné situaci, atd. V angličtině to je SCAM – něco jako levota či podvod a tak se Cambodia začala nazývat Scambodia. No a zpátky k nám. Ačkoliv jsme byli vyzbrojeni aktuálními informacemi od Jirky (byl v Kambodži na přelomu roku), tak jsme vystoupili z minibusu, aniž by jsme se zeptali, zda to je už hranice a už to jelo. Bus odjel a tu se zjevil boreček, že nám víza a vše kolem zařídí za cenu 45 USD, která samozřejmě neodpovídala. Když přišel k nám, tak jsme mu řekli, že si to vyřídíme sami a nic nepotřebujeme. A on začal tu svoji story, že teď to je dražší a budeme dlouho čekat, že nás nepustí a pořád dokola. Tak jsme mu řekli, že nás musí dostat na hranici, že to máme zaplacené. Když už všichni odjeli dalším busem na hranici, tak nám řekl, ať mu řekneme cenu za víza plus bus do Siem Reap. Tak jsme řekli cenu 35 USD a on ji vzal, ale pořád to bylo více, než kdybychom to udělali sami – to by bylo 20 USB vízum plus 8 USB autobus. Nečekali jsme, že tu nabídku vezme, ale co už. Vyrazili jsme teda s osobákem na hranici a dohnali naše cestovatele z minibusu. Přes hranici jsme se dostali na pohodu a pak nás odvezli na autobusák, kde nám jiný borec řekl, že musíme čekat další hodinku na bus. Prostě to nekončilo. Za chvilku borec přišel a nabídnul, že kdo moc spěchá, tak si může doplatit taxíka. Prostě fakt mazec. 🙂 A našel se manželský pár, který to nevydržel, zaplatit další prachy a jel. Jj, prostě vás tam vyždímou, co to dá. Po 3 odpoledne jsme nasedli na bus a konečně vyrazili směr Siem Reap. Asi tak za hodinku najednou v buse začneme cítit plyn – skoro všechna auta a busy jezdí na plyn – a začneme na sebe všichni kolem koukat. Řidič na chvilku zastaví, otevře dveře, vyvětrá a fičíme dál jakoby nic. 🙂 Během cesty zastavujeme na jídlo, což byl asi další domluvený tah, ale měli jsme hlad, takže se to hodilo.
Ku večeru dorazíme do Siem Reap a osádka v buse s námi naparkuje před jeden „bezejmenný“ hotel a jako, že se můžeme podívat a když tak hnedka ubytovat. Další SCAM, tak to už jsme se na ně vykašlali a fičeli hledat hotel, který nám doporučil Jirka. Za chvilku jsme ho našli, pak vyrazili ještě na večeři a skouknout město, které je opravdu příjemné a živé, protože to je nejbližší město k chrámům kolem Angkor Wat.
4.4.2012 – Ráno jsme se probudili až v 9 ráno – únava z včerejšího cestování se projevila – a tak jsme na pohodu vyrazili na snídani. Pak jsme si pronajali luxusní ukrajinu kolo za 1 USD na den a vyrazili směr chrámy. Počasí bylo slunečné, vysoká vlhkost, takže jsme si to na kole užili. 🙂 Před vstupem jsme si zakoupili 3-denní tiket, kde vás dokonce vyfotí a máte svoji fotku na tiketu, takže se to nedá nijak půjčovat, prodávat dál, atd. Prvním chrámem byl asi nejslavnější z té hromady chrámů, které tam najdete a to Angor Wat.
No a co vám budu psát. Prostě paráda. Sice se tam hrnou davy lidí, ale i tak si to užijete. Celý komplex je obrovský, takže k samotnému chrámu se dostanete po delší procházce po středové uličce.
Samotná architektura stavby je unikátní, nic takového jsem ještě neviděl.
Po asi hodince jsme se chystali vyrazit k dalšímu chrámu a tu se k nám seběhli holčiny kolem 10 let a nabízeli nám pohledy za 1 USD. Nebo jsme to mohli koupit v báthech, což jsou thajské peníze. Oficiální kurz je 1 USD=33 BHT. Ale holčina úplně na pohodu řekne, že chce 40 báthů. Prostě už v 10 letech umí kšeftovat, co to dá. 🙂 My jsme se ale nenechali oklamat a zaplatili 1 USD. Co se jim musí nechat je, že mají dobrou angličtinu a opravdu podnikavého ducha. 🙂 Další chrám byl Bayon, který se mi osobně líbil víc než Angkor Wat.
Chrám není obrovský, ale je jedinečný tím, že je tam spousta obrovských hlav, které na vás koukají ze všech stran.
Fakt mazec zážitek, když se tam procházíte, tam vylezete o patro výš, tam níž a všude pořád ty hlavy.
Dalším parádním chrámem byl Baphuon, který je znám tím, že byl rozebrán na jednotlivé kousky a během války v Kambodži se všechny záznamy ztratily, takže pak tam na archeology a dobrovolníky čekalo kolem 300 000 kusů kamenů, které bylo třeba složit. Začalo se v roce 1995 a práce pořád pokračují. Nazývá se to největší kamenné puzzle na světě. 🙂
Před dalším chrámem jsme si dali občerstvení v podobě ananasu, který umí místní krásně oloupat a vykrojit. No ale ta show, když přijíždíte k těm stánkům a asi 5 ženských se k vám valí a v ruce vodu, ananas, Coca-colu a už vás tahají ke svému stánku. 🙂
Je to tady boj o každého zákazníka. Naším posledním chrámem byl Ta Prohm, který pro mě měl spešl význam, protože coby filmový fanda jsem věděl, že se tady natáčel film Tomb Raider – Lara Croft. Takže jsem se těšil, až se vyfotím u slavného stromu.
Celý chrám je unikátní tím, že je doslova pohlcen džunglí, která ho postupně „rozebírá“. Takže jsme prolézali celý komplex a nevěřícně kouleli očima, co vytvořila příroda spolu s chrámem. Pak jsme se rozhodli vyrazit směr Siem Reap, protože jsme už byli slušně unaveni. Večer jsme si zašli na večeři do stejného podniku na ulici a celkem brzy šli spát.
5.4.2012 – Dneska bylo na pořadu dne zbytek Velkého okruhu chrámů, takže jsme po snídani na pohodu vyzvedli kola a fičeli na další chrámy. Hned na začátku jsme viděli další možný dopravní prostředek, kterým můžete projet okolí kolem chrámů – takže menší rekapitulace – zatím to byli motorky, koňské povozy, kola, tuktuk, zájezdové minibusy a dneska nám přibyl slon.
Ano, i na slonu to je možné projet, když máte dost USD. 🙂 Jména dnešních chrámů si už nejsem jistý, protože jsme několikrát jeli a viděli nějaký zapadlý chrám a šup se na něho kouknout a neřešili jsme, kde přesně na mapě je. Protože to byli méně známé chrámy, tak tam nebyla taková hromada lidí jako včera, takže chrámy měli zajímavější atmosféru a mohli jsme pofotit chrámy bez lidí. 🙂
Na oběd jsme se zastavili před hromadou restauraček, které byli jedna vedle druhé a opět začala show, kdy nás tzv. naháněči tahali k té své restauraci. Martin nakonec ukecal slevu na 2 USD za jídlo a všude jinde bylo vše za 3 a výš, takže bylo rozhodnuto. A to vám bylo radosti od paní domácí. Objímala nás a vedla ke stolu jako nejváženější hosty. 🙂
Po obědě jsme vyrazili na zbytek chrámů a protože bylo sakra horko, tak jsme to vzali na pohodu a na chrámu strávili i hodinku a jen tak koukali. Po cestě zpátky jsme se opět zastavili na ananas a opět velká radost prodavaček, že vidí „staré známé“. 🙂 Při cestě zpátky jsem si šel ještě jednou vyfotit Angor Wat, protože tentokrát ho krásně osvětlovalo zapadající slunce a chrám vypadal jinak než ráno.
Večer jsme šli skouknout trhy, pak byla večeře a hotel.
6.4.2012 – Dopolední program byl jednoduchý – skouknout na pohodu město a připravit se na odjezd směr Poi Pet. Já jsem si prošel město, poslal pohledy a kolem 11 dorazil na hotel, kde jsme si domluvili tuktuka, který nás měl dovést na stanoviště sdílených taxíků.
Jen co jsme dorazili na stanovitě, tak se na nás vrhla horda taxikářů, drželi naše batohy a začalo další smlouvání. No je vám to blázinec. 🙂 Nakonec jsme se s jedním domluvili na ceně 12 USD na osobu, a že s námi pojede ještě jeden místní. V mezičase jsme si dali oběd, ale nikdo tam neuměl ani slovo anglicky, tak jsme se domlouvali rukama nohama, ale najedli jsme se. 🙂
Kolem 1 odpoledne jsme vyrazili směr Poi Pet, skoukli okoln vesničky a chatrče a za nějaké 3 hodinky jsme dorazili na hraniční přechod s Thajskem. Během cesty si taxikář vyřizoval svoje boční kšefty, takže v kufru se vedle našich batohů objevil i velký pytel rýže. 🙂
Velice rychle jsme našli hotel a vyrazili do ulic skouknout ten šrumec a na jídlo. Prošli jsme si postranní uličky a byl to fakt mazec, v jakých podmínkách se tam žije.
Zavítali jsme i do jednoho bočního marketu, kde na všem jídle byly stovky mouch!!! Fakt masakr. Nakonec se nám podařilo najít slušně vypadající restauračku, ale bylo to po delším „boji“, kdy nás místní posílali od jednoho konce na druhý. 🙂 A opět v restauraci anglicky skoro nic, takže se nám podařilo si objednat 2 večeře. 🙂 Ale pro nás to nebyl problém do sebe dostat. Večer jsme šli brzy spát, protože bylo v plánu brzo ráno stávat.