26.2.2016
Na pohodu vstávám a dám si pořádnou snídani, která je v ceně. Chvilku pokecám s ostatními, a pak se již balím a připravuji na mega dlouhý přejezd do Bariloche. Po 1 odpoledne vyrazím na autobusák a ve 2 odpoledne je výkop akce. Plán je jednoduchý – z Coyhaique (Chile) pojedu autobusem do Osorno (Chile), kde mám 5 hodinovou čekačku na bus do Bariloche (Argentina). Po cca 1,5 hodině zjišťuji, že jedeme směr hranice!!! Cože? 🙂 Takže opět jedu z města v Chile do města v Chile, ale přes Argentinu. Ještě, že mám dost volných stránek v pasu. 🙂 Kodrcáme se k hranici, kde jeden pár z autobusu zůstává – hádám, že neměli doklady či co. Přechod proběhne v pohodě – je to opět uprostřed ničeho.
Dále se kodrcáme po nezpevněné cestě a po cca 5 hodinách od výjezdu konečně dorazíme k asfaltce. 🙂 To již sledujeme filmy – Den, kdy se zastavila země, Jarhead 3, Jeníček a Mařenka a nakonec Ted 2. Nakonec nějak usnu, takže celá noc v buse je ok.
27.2.2016
Ráno nás uvítá uplakané počasí, ale to nevadí, protože pořád jedeme. Jsme opět na hranici, vracíme se zpět do Chile. 🙂 Tentokrát první budka je pod „kopcem“ a ta druhá (vstup do Chile) je až cca 22 km dál – na druhé straně „kopce“. Takže hraniční přechod trvá trošku déle, protože se bus škrábe nahoru do kopce, a pak zas dolů. Na hranici s Chile místo skenu našich tašek pokládáme tašky do řady a dorazí vycvičený pes a jede jednu tašku po druhé. Do Osorna dorazíme kolem 11:30, a pak bus fičí dál do Puerto Montt, které je na mapě mezi Coyhaique a Osornem, ale cesta tam vede přes Osorno. 🙂 Fakt mazec, jak se tady musí cestovat. Jdu nakoupit, a pak celé odpoledne strávím na autobusáku a v okolí. Ale není tady vůbec o co stát – jedná se o velice rušné místo – spousta lidí, špíny, chaosu, atd. Pro mě celkem šok po těch krásných dnech v přírodě, klidu a harmonii. 🙂 Nakonec je konečně 16:30 a já vyrážím na poslední 5-hodinovou pouť do Bariloche. A jak tam vyrazíme a já koukám na cedule, tak mi dochází, že se vracíme k hranicím, kde jsem ráno byl. 🙂 Nejsem si jistý, ale hádám, že jsem v tom prvním buse musel dokonce Barilochem projíždět nebo aspoň jet okolo. 🙂 Ale to by nebyl kšeft pro další agenturu, kdyby mě ten bus vyhodil v Bariloche. Na hranicích vše proběhne na pohodu – v buse je spousta lidí, kteří vyrazili do Chile na nákupy, takže při kontrole na chilské straně se oblékají zrovna koupené bundy, atd. 🙂 Já měl vedle sebe ženskou, která toho měla mraky, až to bolelo. Do Bariloche jsme dojížděli za tmy a kolegyně vedle si pořád hrála s mobilem. To by bylo v klidu, kdyby neměla na plno zapnuté zvuky, které řvaly při každém doteku displeje nebo při psaní SMS. Moje nervy. 🙂 A jako bonus – jak se setmělo, tak mobil měla nastavený na plný jas, takže v té tmě, když mobil pouze držela v ruce a nic nedělala, tak ho vytočila a svítila na mě, až mě z toho bolely oči! 🙂 Zlatý pán v předešlém buse. No byla to zkouška trpělivosti. Ale zvládli jsme to. 🙂 Po vystoupení z autobusu čekám na batoh a borec, že chce prachy za to, že mi ho vytáhnul. Tak takhle by to nešlo hoši. Říkám mu, že nemám prachy a fičím. Je již kolem 21:30, a tak beru taxi, protože hostel je vzdálen cca 2,5 km. Za chvilku jsem na hostelu a po pozdní večeři fičím spát.
28.2.2016
Dopoledne během snídaně začnu plánovat, co dál. Potřebuji se zaregistrovat kvůli treku, ale kancelář se otvírá až ve 3 odpoledne, takže jsem si na pohodu prošel hlavní třídu v Bariloche – je neděle, takže to ještě spí. Pak dorazím do hostelu a plánuji si další ubytka a akce, co mě čekají. Ve 3 vyrazím do kanceláře, která je ještě zavřená, a tak fičím do obchodu. Ten je zavřený, takže se otáčím, jdu zpět do kanceláře, tam pořeším trek a jdu do hostelu. Ptám se na obchod a holčina mi říká: „V 5.“ A já: „Ale je teprve 4 a obchod je již zavřený.“ A ona: „V 5.“ Jsem domotaný, až za chvilku pochopím, že v 5 se obchod znovu otevře. Ještě, že tak. 🙂 V půl šesté jdu nakoupit na trek a Bariloche je opravdu drahé. Jsem celkem v šoku z ceny za tu hromádku jídla. 🙂 Valím zpět, uvařím si večeři a snažím se najít nějaké online video z přenosu Oskarů 2016. Jeden bych měl, ale kvůli pomalému internetu se to seká, a tak to vzdávám a jdu spát. Jestli Leo konečně dostane toho Oscara či ne zjistím až zítra ráno. 🙂