134. den na PCT – 436 mil do Kanady

3.9.2019

Vstávám před půl 8 ráno a i přes hustý les se ke mě probojují sluneční paprsky. Kolem 9 jsem hotov s ranním kolečkem a vyrážím dolů zpátky na ofiko trail. Za chvilku již šlapu po cca 40 cm širokém Pacific Crest trailu. 😉Po cca půl hodině se na chvilku vynořím z lesa a mám nějaké mini výhledy.

Morning hiking.

Pak se vrátím do lesa a napíšu to již teď – vylezu z něho až o půl 5 odpoledne. Trail následujících cca 9 mil postupně klesal, až jsem se na míli 2 224 dostal k potoku, který má zajímavé jméno – Pstruzí jezero (Trout Lake). Tak se klame nepřítel – potok, co se jmenuje jezero. 😂😂😂 Nabírám si 2 l a hledám rovné místo na pauzu. Od jedné do dvou pauzíruji a připravuji se na krátké, ale ostré stoupání.

Po 3 hodině odpolední docházím k silnici, která by mě dovedla do městečka Trout Lake. A zrovna tam přijel trail angel, aby odvezl další várku hikerů do města. Já mám zásoby jídla až do White Passu, takže na nabídku odvozu reaguji: „No, thanks.“ a pokračuji dále. Na korbě vidím Avalanche, kterého jsem naposledy viděl cca 2 týdny zpátky. Ale opět to musím napsat – myšlenka trail angels je prostě luxusní a obdivuji je, co pro nás hikery dělají.

Trail angel and ride to Trout Lake town.

Po překročení silnice mě čekalo další stoupání. Tentokrát bylo táhlé, ale ne tak zničující, i když to bylo půl kiláku výškových. Chci zakotvit někde na traverzu, který následuje po stoupání, a tak si beru v kopci vodu i za cenu těžšího batohu. Ale nejsem limitovaný vodou a můžu skončit kdekoliv. 😉

Jak jsem psal, že jsem se z lesa dostal až o půl 5 odpoledne, tak to bohužel bylo díky spálené oblasti. Ani Washingtonu se nevyhýbá oheň, a tak mě trail poprvé ve Washingtonu zavede mezi šedé a černé tyčky, co kdysi bývaly stromy. Už je mi jasné, že to s místem na spaní bude taky zajímavé. Ale začínají mi výhledy – už bylo na čase. 😀

First burned area in Washington.

Prokousávám se nahoru a přibližuji se (odhaduji dle mapy) k hoře Adams. Nejprve sem tam vykoukne, aby se poté stala hlavní hvězdou odpoledně-večerní show. 😉 Díky zapadajícímu slunci, které horu krásně nasvítilo, to byla paráda.