18.7.2019
Opravdu se probouzím po 6 ráno a tlačím ranní kolečko, co to dá. Kuba a Martin už taky vše připravují na výkop akce kolem 7. Nakonec opouštím kemp jako poslední v 7:15. Hned za chvilku se dostanu na otevřený prostor a solidně fouká – jistí to větrovka. 
Dnešních 18 mil bude víceméně pořád dolů s jednou krátkou pasáží uprostřed, kde budou vlny nahoru a dolů. Velká část trailu vedla v lese, takže výhledy byly jen brzy ráno a ke konci, když jsem se blížil k silnici 49.
Morning part of hike to road 49.
Dneska se nám šlo opravdu parádně, neskutečně jsme to valili a v poledne jsem měl již 13 mil!!! To se mi snad ještě nepodařilo. 
Kuba byl těžce přede mnou, a tak se domlouvám s Martinem, že si dám pauzu na oběd a dorazím do Sierra City později. Po pauze mi zbývá cca 4 míle a opět se to trochu otevře. A než dorazím k silnici, tak mám setkání s hadem. To už tady dlouho nebylo, hej?
Last part of hike to road 49.
Na silnici 49 dorazím v 14:30 a stopuji do cca 1,5 míle vzdáleného městečka. Chvilku nic, už se chystám jít pěšky a tu mi zastaví borec. A zrovna dochází hiker z Francie, tak se přidá. V Sierra City vystoupím blízko General Store (v podstatě jediný obchod) a potkávám Martina. Kuba je před obchodem. V obchodě mám balík s novými boty a další drobnosti. Kuba mi vysvětluje, že balíky jsou vzadu v obchodě a je to samoobsluha. Vběhnu do obchodu a vzadu mě uvítá hromada krabic. Naštěstí ta moje s číslem 11 jde hned vidět, tak to nemusím moc přehrabovat.
General store and pile of packages – one was mine. 
Pánové zjistili, že se již nemůže kempovat zadarmo za kostelem, ale dál je jiný plac na stany. Jdeme tedy dále za kostel a tu na nás volá starší paní, že můžeme kempovat u ní vedle baráku. Již tam jsou 2 stany. Paní domácí sedí na lavičce s přítelem, který je již ve 3:30 odpoledne šutr plech, ale vypadá neškodně (tohle si pamatujte ). Děkujeme jim za možnost kempování zadarmo. Martin potřeboval vyměnit hroty na hůlkách, a tak se Kuba ptá týpka, zda má nějaký vercajk. Týpek chytne hůlku a začne to rvát skrz dřevěný stůl. Martin se pomalu loučí s hůlkami, ale naštěstí týpek pochopí, že bude stačit, když donese šroubovák a kladivo. Pak se podaří vyměnit hroty a stavíme stany. Týpek si jde pro další drink a jak se vrací, tak mu nějak divně na jednu stranu padají bermudy. Aby ne, když v boční kapse má bouchačku. Ok, jdeme zpátky do obchodu něco nakoupit, protože nepotřebuji být u toho, kdy se nám ožralý týpek rozhodne ukázat, jak rychle tasí kolt. 
„Camping“ at private property for free.
Před obchod dorazí Tereza, která sem dostopovala, protože má bohužel něco s nohou. Jdeme ji ukázat, kde kempujeme. Týpek (s Martinem jsme ho nazvali místním „šerifem a starostou“, který zajišťuje pořádek v Sierra City ) je naštěstí na terase před barákem. Kuba, Martin a já pak jdeme přes městečko k řece, kde ze sebe smyjeme pot a prach. Je zde sice veřejná sprcha, ale je to součástí záchodu, takže to podle toho vypadalo. Řeka byl daleko lepší nápad.
Sierra City and chilling by river.
Po návratu jdeme na večeři ve složení Kuba, Martin, Tereza, její kámoška hikerka a já do Big Horn. Je tam spousta lidí, ale číšníce nestíhaly. Jen pro info – 10 minut čekáme na usazení (stůl jsme si našli sami), 30 minut čekáme na to, abychom si objednali. Platit jsme šli raději ke kase, aby to nebyla další půl hodina.
Dinner at Big Horn.
Pak ještě kecáme u stanů. Jdu spát kolem půl 11, takže zvládnu pouze výběr fotek. Článek nechám na zítřejší večer.
Dneska: 18 mil, total: 1 195 mil