Rok se s rokem sešel a letos mám před sebou asi největší výzvu, jakou jsem zatím měl. 🙂 A výzva nese krátké označení PCT.
Za těmito 3 písmeny se skrývá cesta plná úsměvů, bolesti, strachu, potu, hladu, smíchu, špíny, nových přátel, neuvěřitelných příběhů, úžasných lidí, dechberoucí přírody a spousty dalšího. 🙂
PCT je zkratka pro Pacific Crest Trail, v češtině se většinou používá Pacifická hřebenovka. Jedná se o dálkovou trasu, trail na západě Spojených států. Trail začíná a taky končí (záleží, zda to jdete z jihu na sever nebo opačně) na hranici mezi Mexikem a USA a končí/začíná na hranici mezi USA a Kanadou. Trasa prochází 3 státy – Kalifornie, Oregon a Washington.
Trasa je k roku 2018 dlouhá 2 661,4 mil = 4 285 km.
PCT patří do trojice nejoblíbenějších dálkových pochodů v USA – dále to je Continental Divide Trail a Appalachian Trail. Kdo zajde všechny 3 traily, tak je „držitelem“ tzv. Triple Crown.
Jak nad tím uvažuji, tak osud to fikaně zařídil se mnou a PCT. Jen čtětě dále. 🙂 Loni v lednu mi ségra (knihovnice) přinesla k přečtení knížku od Jakuba Čecha – Jakubův cestovní deník. Knížku jsem velice rychle přečetl a hned se zakousl do jeho webu: https://jakubuvcestovnidenik.cz/. Netrvalo dlouho a v hlavě jsem se vrátil k myšlence o PCT. Ano, čtete dobře – já jsem o tom již kdysi četl a uvažoval. Bylo to v roce 2014, kdy jsem byl na rok v Kanadě. Tenkrát jsem nakonec od myšlenky uskutečnit PCT upustil, ale někde vzadu v hlavě to „dětské“ nadšení z takového dobrodružství zůstalo. 🙂 No a díky ségře a Jakubově knížce jsem v hlavě oprášil to nadšení z dobrodružství jménem PCT. Začal jsem načítat spoustu informací, projížděl weby, fóra, sledoval videa a v hlavě mi šrotovat již reálný plán s názvem PCT. Sezóna 2018 byla pase, ale pro léto 2019 zněl rozkaz jasně: Půjdeš PCT!!! 🙂
V létě 2018 jsem odjel na Island, jak již víte z mých předešlých zápisků. No a Island byla taková zkouška nového vybavení + celkového pojetí cestování nalehko. Já jedu na PCT s tím, že si to tam chci užít, takže je třeba zajistit, aby jsem na zádech neměl batoh jak kráva a jen co si ho nahodil na záda, tak už byl v knedli. Ohledně výbavy bude další článek, kde si to vše probereme. 😉 Takže, jak jsem se vrátil z Islandu, tak jsem již věděl, že příští rok budu chtít 100% vyrazit na PCT. Samozřejmě to zatím nikdo nevěděl. 🙂 V té době jsem již sledoval další odvážlivce, kteří se prokousávali to krásou a pilně se připravoval. Z důvodu velké zájmu lidí o tento trail, celkem „úzkého okna“, kdy je nejlépe začít a snaze omezit dopad na přírodu se asociace, která má pod palcem PCT – www.pcta.org, od jisté doby rozhodla, že bude vydávat pouze 50 „povolení“ na každý den. Povolení na sezónu 2019 se vydávalo dvoukolově – prvních 35 bylo 14. listopadu 2018 a zbytek 15 pak 15. ledna 2019. K večeru 14.11.2018 jsem tedy nervózně čekal u PC, až se spustí registrace, která byla stanovena na 10:30 ráno pacifického času. Letos poprvé to bylo formou „waiting room“, což je jakási „čekárna“, kde nám bylo přiřazeno náhodné číslo a až jsem se dle čísla dostal na řadu, tak jsem mohl vyplňovat registraci a vybrat si startovní datum. Já jsem dostal pořadové číslo kolem 1400. Hned jsem na kalkulačce toto číslo vydělil 35 a vyšlo mi cca 40 dní, které se zaplní. OK, takže možná dostanu datum, které chci. „Ideální“ je startovat někde mezi 2. týdnem v dubnu až 1. týdnem v květnu. Ale je to individuální. První část vede pouští, takže pozdější termíny jsou již za solidního teplotního pekla. Dřívější termíny zase hrozí tím, že budete moc brzy před Sierrou, které jsou zasněžené a pro méně zkušené to je náročné. Ale zase každý má jiné tempo, jinou představu o trailu, takže žádné datum není špatné. 🙂 Ale zpátky do večera 14.11.2018. Již čekám více jak 2 hodiny než se na mě dostane řada a na mobilu na FB sleduji info, jak se daný kalendář vyplňuje. Vypadá to nadějně, protože spousta lidí začíná celkem brzy v březnu. Najednou se mi otevře kalendář a já můžu začít s vyplněním přihlášky. Kouknu na duben a moje datum má stále volné místa. Paráda. Takže výherní číslo, teda startovací datum je 23.4.2019.
OK, takže první krok jsem měl za sebou – povolení. Během cca 2 týdnů přišlo na mail ofiko schválení a tak jsem se vrhnul na bod číslo 2 – vízum do USA. Abych posílil šance na víza, tak jsem si hned koupil letenky tam a zpátky (ve zkratce – strávil jsem další týden na internetu a hledal nejlevnější spoje 🙂 ). ESTA je bohužel krátká (pouze na 3 měsíce), takže jsem strávil 2 odpoledne vyplňováním žádosti o turistické vízum na půl roku, zaplacením a sjednáním schůzky na USA ambasádě v Praze. To jsem již věděl, že musím doma s pravdou ven. Tohle bych již nevysvětlil, proč jedu na otočku do Prahy. 🙂 Doma vypuklo nadšení a již ze startu byla cítít podpora. Jeden prosincový pátek jsem tedy vyrazil do Prahy a byl připraven bojovat o vízum, aby můj sen o PCT neskončil ještě dříve než vůbec začal. Pohovor proběhl více než na pohodu – mladá dáma se ptala na důvod cesty do USA a jak jsem se zmínil o PCT, tak jsme se již hlavně bavili o tom, zda jsem ji něco takové šel, atd. Neuběhlo ani 5 minut a slečna mi s úsměvem oznamuje, že mi pas s vízem dorazí za pár dnů domů. Paráda!!! Druhý bod za námi. 🙂
Během Vánoc jsem naposledy vše promyslel a po Novém roce jsem s mým plánem zašel za svými šéfy. Nakonec se nám podařilo najít řešení, kdy na 6 měsíců přerušuji práci a mohu vyrazit. Tak a to již bylo jasné, že není cesty zpět. A proč taky, hej? 🙂
Další týdny jsem zařizoval vše kolem výbavy, dalších permitů – California Fire permit (jde o „zaškolení“ ohledně rozdělávání ohně a vše kolem) a Canada PCT Entry permit – povolení ke vstupu do Kanady skrz PCT, atd. Samozřejmě jsem neustále sledoval a sleduji dění na FB ve skupině PCT Class of 2019. Toto je opravdu dobrý zdroj aktuálních informací týkající se samotného trailu, jakou výbavu, co, proč, nač, atd. Takže nyní se pomalu dobaluji a odpočítávám poslední dny do odletu, který mám 19.4.2019 v 7 ráno z Prahy.