19.7.2018 – den 13
Snažil jsem se vstát dříve, ale i tak jsem vyrazil až po 8. Po nočním dešti ani památky a vše kolem vypadá tak nějak „čerstvě“ a „umytě“. 🙂 O samotě si užívám poslední cca 4-5 km bez lidí a fotím tu krásu kolem.
Do Laundma dorazím kolem 9:45. V infocentru řeším s borcem aktuální situaci. Mimochodem vypadá jako Viking. 🙂 Ošlehaná tvář, světlé vlasy a vousy a tradiční pletený svetr. Na dnešek je slunečno, ale zítra má celé odpoledne pršet a sobota má být solidně větrná. Na jižní pobřeží to je cca 85 km a já mám na to max. 2,5 dne. S Vikingem se domlouváme, že to je blbost a s danou předpovědí se to nedá. Dále je na vrcholech stále dost sněhu, takže tam jsou solidně vyčerpávající pasáže. Ok, naplánujem to tak, že bych měl zítra večer dojít do Þórsmörk, což je začátek/konec treku Laugavegur a v sobotu odsud jede bus do Reykjavíku. Takže jestli vše klapne jak má, tak mě ještě čeká nějakých 54 km. Volám domů a na půl hodky poklábosíme. V 10:30 vyrážím směr Laugavegur. První pasáž je silně turistická, protože sem dojedou jak auta, tak autobusy. Dokonce slyším český zájezd, ale raději mlčky projdu, protože to byla taková ta česká klasika: „Helé, koukni na tohle a blikni mě tady.“, atd. 🙂
Po chvilce opouštím hlavní dav a okolí je neskutečné. Říkají tomu Duhové hory a fotky řeknou více. Protože letos je na jihu slabé léto, tak se nahoře pořád drží spousta sněhu. Po 8 dnech v pustině to je sakra změna a já si to užívám na plné pecky, i když je celkem chladno.
Vrchní pasáž je již celá pod sněhem a tam se ukáže síla lehkého batohu. Já mám v batohu jen jídlo na 2 dny + litr vody a tak váhu odhaduji na cca 12 kg. A před sebou vidím soutěž: Sherpa Rallye. Některé batohy jsou neskutečné – tohle je trek, který se ujde během 3 dnů!!! Hlava mi to nebere. Co tam můžou mít? Takže tady je matika neúprostná – moje váha + váha batohu je daleko menší a tak se ani tak moc nebořím ve sněhu a postupně si je jednoho po druhém dávám.
Na chatu Hoskuldsskali dorazím v 14:15 a počasí je naprosto luxusní – slunečno a kolem sníh. Tak tohle si fakt užívám.
Po pauze to valím dál – chci dojít minimálně do dalšího kempu= 12 km. Do kopce či na sněhu se to kolenu líbí, ale jakmile jdu dolů, tak musím pomalu a pak to je v klidu. Dále předcházím další lidi, ale jeden pár mě chce znovu předběhnout. 🙂 Chvilku to vypadá, že to i dají, ale nakonec jejich mega krosny rozhodly za ně. 😉
A pak přijde zlatý hřeb nejen dnešního dne, ale pro mě i celého Islandu – Álftavatn. Již jsem to light viděl na fotkách, ale na ten pohled do údolí vás nic nepřipraví. Je lehce pod mrakem, a tak to má luxus mystickou atmosféru. Jsem snad v zemi Pána prstenů? Coby velký fanda Tolkiena jsem nadšený. I přes únavu a náročný sestup dolů se nemůžu vynadívat.
Ke konci sestupu míjím borce, co má na zádech skříň. Opravdu nekecám, ten jeho batoh vypadal jak regulérní skříň!!! 🙂 Nechápu a zároveň smekám, že ještě stojí na nohách. No jestli tam neměl skládací postel pro svou milou, tak nevím. 🙂 Dole nás čeká na první pohled lehký brod, ale nakonec se z toho vyklube celkem solidní překladatelský ořech. Nechci se namočit ani se zouvat a tak jdu cca 50 m po proudu a nic. Pořád chybí jeden šutr uprostřed a hloubka je nad koleno. Vracím se a jdu cca 50 m nahoru po proudu. Tam nakonec něco najdu, ale je to solidní gymnastika. Bez holí bych si neprdnul. Ostatní se zouvají.
Brod nám ale vzal solidních 25 minut a je již 6 večer. Tak to budu rád, jak to dotlačím do kempu u jezera Álftavatn, které je 3,2 km daleko. Nakonec to je další hodina chůze.
Zahlásím se, postavím stan a mám přes sebou předposlední noc ve stanu. Večer ještě fotím kemp, když se do něho opře zapadající slunce.
Dnes 29 km, celkem 449 km
20.7.2018 – den 14
A je to tady. Poslední chodící den je přede mnou – 30 km. Předpověď je déšť kolem oběda, tak uvidíme. Je zataženo a celkem chladno. Hned za kempem je menší brod, kde se všichni zouvají. Omítám to a najdu místo, kde to musím na dva skoky na „špičce“ boty jako baletka projít. Nakonec se jakž takž zadaří. 🙂 Za chvilku je další brod a tady to již na 2 skoky na špičce nepůjde. 🙂 Protože je celkem chladno a předpověď říká déšť, tak nemůžu mít celý den mokré boty. Tak tohle teda bude bosky. Voda je nízká, takže s proudem vody nebude problém. Problém byl teplota vody. Za brodem si sedám a mám pocit, že mi umrzly nohy. 🙂 Ale rychlé usušení a suchá a teplá ponožka zlepší náladu.
Pokračuji teda dál. Za chvilu procházím kempem, kde jsem měl původně včera končit. Počasí se začíná kazit, je mlhavo, sem tam déšť.
Viking v infocentru mluvil o jednom větším brodu po kolena, ale já vidím most. Že bych mu nerozuměl? Ale ne, za chvilku již vidím skupinky lidí na obou březích řeky, jak se buď sebouvají či obouvají. Ok, tohle již vypadá silněji, ale já musím mít suché boty. Připravuje se a sleduji týpka, co zrovna brodí. Je to po kolena a v jednom místě trochu více. Ok, raz, dva, tři a jdeme na to. Voda je opět luxusně ledová, naštěstí uprostřed je mini ostrůvek, kde lehce vydechnu a pak to doklepnu. Na druhé straně první 2 minuty necítím nohy. Mám je vůbec? Pak mě začne bodat tisíce jehel a tak jsem ujištěn, že nohy mám. 🙂 Ale opět teplé a suché ponožky a boty měly mega úspěch – nohy vrní blahem. Během oblékání se začnu bavit s jedním párem z Californie, USA. Fajn pokecáme a já pak valím dál. Oni budou končit již v Emstrur, což je pouze 15 km od Álftavant.
Je tu táhlejší pasáž a přede mnou školka. Fakt koukám, že tihle špunti valí tenhle trek. Během dopoledne se neustále střídám s jedním párem na čele pelotonu. 🙂 V Emstruru jsou první, já docházím 5 minut po nich. Je 2 odpoledne.
Pár to tady balí a začíná stavět stan. Koukám na to, protože jsem si myslel, že pofičí se mnou do Þórsmörk, proto to tak valili. No nic, doplním vodu a fičím dál. Pořád to je 15 km.
Začíná to být nahoru a dolů a koleno potřebuje dohled, jak jdu dolů. Počasí se horší – mrholí, lehce prší, ale zatím to jde. V kaňonu předcházím jediného borce, kterého zatím vidím na trase. Do cíle zbývá 11 km a začíná přituhovat – solidně prší.
A tu se Island rozhodne, že mi ještě ukáže něco ze své široké palety počasí, když už mi teda zbývá jen pár km do cíle. Začne opravdu hustě pršet. Pláštěnka je na cucky, takže mám pouze nepromokavou bundu, která prosila o důchod již před Islandem. Aby ne, již ji mám 9 roků a byla se mnou všude. Věděl jsem, že normální déšť vydrží, ale jak to bude jako z konve, tak to půjde skrz. A taky, že jo. Bunda během 15 minut prohrává boj s deštěm a já to začínám cítit na zádech. Ještě, že mám nové nepromokavé kalhoty, takže trenky, kalhoty a boty jsou pořád v suchu. Šplhám nahoru a tam mě uvítá vichr, který se mnou solidně háže, takže si dávám opravdu bacha, aby mě to nepovalilo. Po cca 45 minutách je po všem – vítr je fuč, déšť ustal. Valím to dál a uvítá mě další brod, spíše roztahaná řeka s více rameny. Si děláte srandu? 🙂 Nejprve se mi daří ty menší odnože přejít, ale nakonec zůstanu před jedním cca 2-3 metry širokým brodem a tady to již neklapne. Jsem unavený, mokrý, začíná mi být zima a tak ani neuvažuji, že se budu seblíkat a půjdu boso. Prostě to projdu a hotovo dvacet. První kroky vypadají slibně, ale pak to je šup až nad koleno a voda je již v botech. Vylezu z brodu a suché mám již jenom ty trenky. 🙂
Vidím směrovky a kemp je vzdálen 2,8 km. Ok, tak tohle již dám, i kdybych tam měl dojít po 4. 🙂 Cesta je pořád nahoru a pak dolů, takže jdu pomalu a opatrně, jinak by mi koleno nafackovalo. Již vidím kemp, ale ještě mě čeká spousta „schodů“ dolů a final rovinka. Aniž bych si to zatím uvědomoval, tohle jsou poslední metry mého 14-denního treku na Islandu. Do kempu dorážím v 19:15.
Zahlásím se a najdu si místo hned mezi hlavní budovou a sociálkami a stavím stan. Pak hned do suchého a vařím si poslední večeři na treku. Večer vylezu ze stanu a vedle mě stojí stan. Říkám si, jestli to není ten týpek, co jsem ho předešel. Zjistil jsem to až další den, ale napíšu to již tady – ano, byl to on. Oba jsme uvažovali stejně – už ani krok navíc a musím být blízko sociálek. 🙂
Dnes 30 km, celkem 479 km
21.7.2018
Ráno vstávám až v 8. Není kam spěchat, autobus mi jede až v 11. Na pohodu si dám snídani, vše přebaluji, suším a vyhazuji odpad za 10 dní, viz foto, kolik toho je, když se snažíte.
Pak ještě pár fotek v kempu, včera nebyla síla. 🙂
V 11 přijede trochu jiný autobus s pořádně zvednutým podvozkem a fičíme směr Reykjavík.
V buse si uvědomuji, že tohle jsou první metry po 14 dnech, kdy si je nemusím poctivě odšlapat. 🙂 Za hodinku nohy posílají do centrály mozku vyděšenou zprávu, zda je vše ok, že se zatím nešlape. A mozek po 14 dnech pošle zprávu, že dneska bude volno. 🙂 Jakmile najedeme na hlavní asfaltu, tak se brzy mění busy a my již klasickým busem fičíme do Reykjavíku. Tam kupuji lístek na další bus na letiště a v cíli jsem kolem 5 odpoledne. Vyměním si zbytek peněz zpátky na EURO, koupím si jídlo a najdu si fleka, kde se uvelebím. Let mám až v 00:40, takže není kam spěchat. Zapínám mobil a zjišťuji, kdo vyhrál MS ve fotbale. Ano, doteď jsem to nevěděl. 🙂 Pročítám si aktuální zprávy, atd., abych byl v obraze, jak se vrátím. 🙂 Odbavím se, batoh má krásných 9,8 kg. Při security kontrole projdu a zapípám a tak musím sundat boty. Projdu podruhé a vše je ok. Jdu k mojí bedně s věcmi a zjišťuji, že mi chybí pas s letenkou. Rychle začnu přehrabovat věci, koukám do dalších beden, ale nikde nic!!! Ve vteřině mi šrotují scénáře, co budu dělat a hned oslovím borky u kontroly. „Někdo mi vzal pas a letenku!!!“ Borka: „Určitě ho nemáte v kapse či jinde?“ Na nanosekundu váhám a pak znovu: „Ne, měl jsem ho v bedně!!!“ Borka se ptá na jméno a stát a nakonec mi pas s letenkou přinese od jiné borky, co sedí u televize, kde sleduje, co je v taškách, jak se skenují. Ptám se jí, co se stalo a ona s klidem sdělí, že jsem měl pas s letenkou na bundě, tak to vzali, aby to nevypadlo. Cože? Mám za sebou docel dost letů, ale tohle se mi stalo poprvé a to pas s letenkou vždycky dávám do bedny a je to na budně či tašce. No nic, hlavní je, že mám pas s letenkou, i když tepovka se mi zvedla solidně. 🙂 V odletové hale si vyfotím luxus obraz.
22.7.2018
V Praze jsme v 6:30 a já chci stihnout AE bus v 7:00. Popadnu bágl a fičím na zastávku. Jsem na terminálu 2 – důležitá informace. Zastavuje AE a svítí tam – pouze výstup. Šofér otevře dveře a říká mi, že tady bus už nestojí, jede to pouze s terminálu 1 a to za 2 minuty. Kopnu do vrtule a na uhlopříčku to valím přes cesty, parkoviště na jedničku. Bus stíhám na poslední chvilku. Do půl minuty odjíždí. Chci jet Regiojetem v 7:48, takže jsem rád, že jsem bus stihnul. Na hlavním kupuji na pohodu lístek a v 7:48 mě čekají poslední 3 hodinky náročného cestování. V Ostravě mě vyzvedne taťka a kolem 12 si již doma dávám luxus oběd. První maso po 16 dnech. 🙂
Jak teda hodnotím Island? Můj původní cíl – začít na severním pobřeží a dojít na jižní pobřeží – se nepodařilo uskutečnit, ale až na Islandu jsem pochopil, že můžu být rád, že jsem se dostal až tak daleko během 14 dní. Do původního cíle mi zbývalo cca 30 km po trailu, takže se bavíme o jednom dni, když je počasí ok. A právě počasí a tělo hraje velkou roli, kam se dostanete. Šel jsem to v protivětru, celý den v dešti, v bolestech a kdykoliv jsem to mohl zabalit nebo se nechat odvést o pár km dál. Ale neuhnul jsem a proto jsem více než maximálně spokojený s tím, co mám za sebou. 🙂 Musím ale přiznat, že tělo, hlavně nohy dostaly zabrat. Ale bolest pominula a zážitky zůstávají. 😉 Moc se mi líbila ta svoboda jen jít a kam dojdu, tam přespím. Kolem 6. dne pro mě čas přestal být důležitý. Můj den byl v podstatě jednoduchý – ráno vstát, najíst se, vše sbalit a jít. A jít a jít a jít tak dlouho, co počasí a tělo dovolí. A pak postavit stan, navečeřet se a jít spát. A další den znovu. 🙂
Takže Island v jedné či ve dvou větách? Luxusní a zároveň nekompromisní. Tohle nebyly „kopce“ zadarmo, jak říká můj kámoš Lady. Byl unikátní a pro mě bez lidí. Ano, bez lidí, což je až k neuvěření tohle napsat o Islandu, který je přeturistovaný. Island naplnil moje očekávaní na 100%, i když tohle asi není pro každého. 😉
A tady malá porovnávačka: vlevo foto v Húsavíku, kdy netuším, do čeho jdu a jsem plný očekávání a vpravo po 479 km v nohách, plný zážitků a ošlehaný islandským počasím. 🙂 Jo a málem bych zapomněl – o 3,5 kg lehčí. 🙂
Tady ještě mapa trasy.
No a nakonec finance, aby jsme to měli vše na jednom místě. 🙂
Finance v Kč:
letenky: Praha – Reykjavík a zpět 9 530,-
pojištění u Axxa 650,-
vlak + AE bus Ostrava – letiště a zpět 744,-
busy na Islandu 5 595,-
kempy – 4x 1 580,-
mapy 3400,-
jídlo 4 380,- (z toho dovezeno z ČR za 1 350,-)
ostatní (nabíjení, plyn. bomby, kniha) 1 740,-
Celkem 27 619,-