Nevím, zda je to tím počasím či co, ale dneska plním resty jak na běžícím pásu. 
Pozorný čtenář si pamatuje, že jsem v posledním článku mých toulek v roce 2012 napsal, že na úplné shrnutí bude potřeba nějaký čas. No tak to vypadá, že ten čas byl krapek delší než jsem sám čekal.
No pravdou je, že to ve mě zraje pořád, ale nějak mě prostě dneska napadlo, že bych to mohl doklepnout.
Nebudu tady psát nějakou mega esej, která by popisovala vše – co, kde, jak, atd. Pro to tady je blog a články.
Rád bych se s vámi podělil o toto. Jestli vás tohle virtuální cestování díky blogu aspoň trošku oslovilo, tak to zkuste sami a JEĎTE!!! Nebojte se toho, vyražte a nebudete litovat. Taky jsem si kdysi neuměl představit, že bych takhle cestoval a dneska bych to za nic nevyměnil. A nemusí to nutně být na půl roku a daleko z domova, ono kolikrát na vás čekají žážitky doslova za humny.
Cestování vás vnitřně krásně obohatí a je to něco, co vám nikdo nikdy nevezme. Jo a jen tak mimochodem – v Glóbu či v Kaufu to fakt nekoupíte. 
Poznávání cizích kultur, potkávání obyčejných lidí, dozvídání se o jejich osudech, koštování exotických drinků či jídel, spatření mnohdy neskutečných přírodních krás či lidských výtvorů a staveb a spousta dalšího – to vše na vás čeká.
Rád si sem tam pročítám blog a prohlížím fotky, protože díky tomu ve mě znovu ožívají zážitky z mých toulek – vůně koření na tržišti v Indii, smích místních lidí v kuchyni v horách na treku v Nepálu, první pohled na budovu Opery v Sydney v Austrálii, pálivá chuť výborné polévky v Thajsku či dotknutí se Golden Rock v Barmě…
No a aby tady bylo i nějaké to foto, tak mám pro vás 2 koláže: „Tak šel čas během půlročních toulek“
